Zdravotnická zařízení a jejich rozložení v zemi
Dovedete si představit, že by si nemocnice vzala v létě celopodnikovou dovolenou? V Plané na Tachovsku se to právě děje. Kvůli dluhům a akutnímu nedostatku lékařů přeložila tato nemocnice veškeré své pacienty do okolních nemocnic a svá lůžková oddělení na celý srpen zavírá.
Zdravotnický personál si vybere letošní a mnohdy, jak podotýká ČTK i loňskou dovolenou. V srpnu bude v této nemocnici sloužit jenom ambulance a dětská lékařská služba první pomoci. Zatím je příklad Plané na Tachovsku výjimkou, ale pokud se v systému nemocnic v ČR nic nezmění, mohla by se k takovému nouzovému řešení začít uchylovat i ostatní zdravotnická zařízení. Mnohé z nich trápí totiž přesně totéž, co nemocnici v Plané na Tachovsku: desetimilionové dluhy dodavatelům i pojišťovnám, nedostatek lékařů.
Do českých nemocnic jde přitom ze Všeobecné zdravotní pojišťovny asi 52 % veškerých peněz, vybraných na nemocenském pojištění, což je samozřejmě nikoli v absolutních číslech, nýbrž v této procentuální relaci mnohem víc v zahraničí, kde se stále víc vyšetření i zákroků vykonává ambulantně. Ředitelka Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřina Musílková spatřuje kámen úrazu především v příliš husté síti zdejších nemocnic, založené za Rakouska-Uherska s ohledem na dopravu koňskými povozy. Na hustotu sítě nemocnic si podle ní stěžovali představitelé zdravotnictví už před válkou. Pak se ale budovaly nové nemocnice za ty, které Československo ztratilo záborem Sudet, další se stavěly po válce.
Podle Jiřiny Musílkové jsou dnes okresy, kde je nemocnic až šest, dělit se musí zhruba o stejný počet pacientů jako v okresech, kde mají jenom jednu. Že má ČR nadbytek akutních nemocničních lůžek a nedostatek kapacity pečovatelské je předmětem veřejné diskuse už dobrých deset let. Mezi odborníky se ví, že by akutní poměr mezi akutními a následnými lůžky měl být alespoň 4/1 , v ČR je ovšem jedno následné lůžko na deset akutních. Za celou dobu transformace se v ČR nepovedlo zrušit ani jednu nemocnici, na léčebny dlouhodobě nemocných, nebo na rehabilitační zařízení jich bylo přeměněno pouhých osm. K rázné restrukturalizaci se zatím neodhodlal žádný z politiků, kteří se v čele ministerstva zdravotnictví od r.1989 vystřídali. Záhy se totiž ukázalo, jak lítá je tahle bitva o profesionální mocenské pozice a o politický vliv.
Teď je tedy na řadě Marie Součková. Pokud jde o aktuální případ nemocnice v Plané na Tachovsku, prohlásila už minulý týden, že má v úmyslu propojit ji s nemocnicí v Plzni. Na pořadu dne však není osud jedné nemocnice, nýbrž systémová změna a ta musí mít širokou podporu nejen politickou, ale i odbornou a občanskou. Lidé by měli začít diskutovat o tom, zda je nutné mít nemocnici za humny, kde se ke komplikovaným zákrokům personál dostane jednou za uherský rok, nebo zda je pro pacienty výhodnější jít radši do specializované nemocnice s vysokou odbornou úrovní a s dobrým technickým vybavením, kterou ovšem každý za humny mít nemůže.
Podle ředitelky Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřiny Musílkové je třeba takovouto diskusi vést naprosto otevřeně. Musí se například mluvit i o tom, že existuje nemocniční nákaza, že je třeba tvrdý dohled nad hygienou, že je nemyslitelné, aby každá nemocnice byla vybavena špičkovými přístroji. Pak by snad i místní politici přestali považovat otázku zrušení některých nemocnic za málem nepřístojnou a byli by ochotni se zamyslet nad tím, zda je současný stav opravdu k dobru pacientů. Nedávný návrh Všeobecné zdravotní pojišťovny, aby pacienti měli možnost se předem důkladně informovat na nemocnici, kam se mají jít léčit se sice s velkou odezvou zatím nesetkal.
Přesto asi polovina nemocnic, které zde zdravotní pojišťovna oslovila odpověděla kladně v tom smyslu, že jsou ochotny požadované údaje pacientům sdělit. Jedná se o 23 kritériích, zahrnujících kromě informací o odbornostech například i počet specializovaných operací ročně.
První přehledy tohoto druhu se už objevily na Internetu, pacienti mají tedy možnost se informovat a informovaná veřejnost je tím nejdůležitějším krokem k nápravě.
