Co dělám v rozhlase:
Připavuji a moderuji pořad Jak to vidí...
Před rozhlasem:
Vystudovala jsem žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a na podzim 1989 zakotvila v Československém rozhlase v Praze. Ve federálním vysílání jsem se od přípravy zpráv dostala k moderování živého vysílání od Dobrého jitra až po odpolední proud, a to ve slovenštině. V zahraniční redakci jsem se pak věnovala dění na Balkáně, ve střední Evropě a Latinské Americe.
Po rozdělení Československa jsem za čtvrt roku ve slovenské redakci zahraničního vysílání změnila místo. Přijala jsem nabídku nového českého ministerstva zahraničí a stala se zástupkyní ředitele tiskového odboru. Byla to výborná zkušenost, ale když po roce a půl pilování češtiny přišla nabídka vrátit se za mikrofon, „volání divočiny“ zvítězilo. Od ledna 1997 do září 2001 jsem působila jako zahraniční zpravodajka Českého rozhlasu v Německu a měla to štěstí, že jsem sídlila nejdříve v Bonnu a také v Berlíně. Profesně i lidsky to byla životní zkušenost, která se mi nesmazatelně vryla pod kůži.
Do Německa jsem pak pět let pravidelně vyjížděla za reportážemi a rozhovory pro Mladou frontu Dnes jako zahraniční redaktorka. Málokoho proto překvapilo, když jsem v únoru 2007 odjela sbírat další novinářské zkušenosti do Hamburku. K návratu do Prahy mě přiměla nabídka spolupodílet se na přípravě mediální koncepce českého předsednictví v EU v prvním pololetí 2009. V tu dobu mě oslovila Dvojka, a já se tak v září 2008 vrátila za mikrofon.
Co mě baví:
Mojí vášní jsou už od malička divadlo, hudba, ale i cestování a cizí jazyky. Proto také polovinu mé rozsáhlé knihovny tvoří mapy, atlasy, učebnice a slovníky. Považuji za samozřejmost naučit se alespoň pár frází jazyka země, kde strávím třeba jen krátkou dovolenou. Ať je to bulharsky nebo finsky.
Všechny články
-
David Storch: Začala ekonomická migrace lidí, která už nepřestane. Jejich země je už neuživí
Kromě lidí k nám do Polabí nedávno emigroval šakal z Balkánu. Stejně jako migrace lidí i migrace zvířat souvisí podle ekologa Storcha se změnou klimatu.
-
Zohavení indických žen kyselinou je brutální čin zhrzených nápadníků. A stát to mlčky toleruje
Novinářka Markéta Kutilová už několik let mapuje nelehký úděl žen v rozvojových zemích. Spolu s dalšími cestovatelkami založila občanské sdružení FemiShfera.
-
Gruzínci jsou až přehnaně pohostinní. Vítají vás pálenkou a povídat si chtějí dlouho do noci
Vojtěch Trčka se vydal stopem ze Slavonic až do Gruzie. Za 17 let už takhle procestoval například Afriku nebo Kanadu. V Rumunsku byl zase na kole.
-
Říkalo se, že tam 70 let nic neporoste… Hirošima je dnes moderní město na sedmi řekách
Výbuch atomové bomby dnes připomíná Atomový dóm, ale také papírový jeřáb origami. Samotní pamětníci o bombardování nemluví. V japonské společnosti byli stigmatizováni.
-
Mýty o čokoládě: Nejlepší není z Belgie ani ze Švýcarska!
Na hřbitově čokolády ale paradoxně nenajdete ani tu mytickou belgickou, ani švýcarskou. Jsou tam edice té nejlepší, které se už nevyrábějí. A kdeže to je?
-
Lenka Klicperová: Mrzí mě postoj Čechů, kteří za každým z uprchlíků vidí všeho schopného šílence
Ničení památek. Potápějící se lodě s uprchlíky. Humanitární katastrofa. Pamatuji si Sýrii jako strašně příjemnou zemi pro cestovatele, vzpomíná Lenka Klicperová.
-
Unikátní zapomenuté snímky Johnsonových varovaly už před 100 lety před vybíjením afrických zvířat
Filmař a cestovatel Jan Svatoš se rozhodl mapovat život manželů Johnsonových. Ti už před sto lety navštívili Afriku, fotografovali a natáčeli filmy.
-
Ludvík Vaculík byl velice tvrdý. Ale doslova vydupal velkou část naší kultury, míní Jiřina Šiklová
Ve věku 88 let zemřel v sobotu 6. června 2015 spisovatel Ludvík Vaculík. Na významnou osobnost české kultury, kterou osobně znala, vzpomíná socioložka Jiřina Šiklov...
-
Tomáš Halík: Strašně se bojím narůstající xenofobie vůči uprchlíkům
Začíná se mluvit o celoevropské huminitární katastrofě. Podle tolik diskutovaných kvót bychom měli přijmout 1328 uprchlíků, kteří jsou dnes na území Itálie a Řecka.
-
Iva Holmerová: O dva miliony českých seniorů se dnes stará pouze 440 gerontologů. To není překlep!
Každý z nás někdy zemře. Seniorský věk je poslední etapou života, ale i ta by měla být důstojná. Naši politici si ale zřejmě myslí, že jsou tady navždy.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 164
- 165
- 166
- 167
- 168
- …
- následující ›
- poslední »