Zostuzování vrstevníky i sociální sítě. V pubertě se nejvíce rozvíjí náhled na vlastní tělo, popisuje terapeut Vojtko

S vlastním tělem jsou nejčastěji nespokojeny dívky od 12 do 18 let, a to natolik, že to přímo ovlivňuje jejich život. „Třináctiletá holka vnímá kvůli sociálním sítím to, že není se svým tělem úplně spokojena. Chodí třeba na plavání,“ dává příklad terapeut Vojtko a pokračuje:

Čtěte také

Předsudky jsou pro duševně nemocného mnohdy horší než samotná diagnóza, upozorňuje výzkumník

„Kluci jsou nátlakoví a provokativní a můžou pronést nějakou velmi divnou větu: ‚Táhni zpátky do vody‘ a i fyzicky jí něco udělají – shodí ji třeba do vody. Tato událost vyvolá trauma, které bude mít jak fyziologický, tak neurologický dopad a ona si to s sebou potáhne velmi dlouho.“

Ačkoliv se tyto traumatické situace děly i v minulosti, přítomnost sociálních sítí ovlivňuje nahlížení na vlastní tělo daleko významněji.

„Nátlak nebyl konstantní. Současná doba je tímto signifikantní. My tělo neuvěřitelným způsobem zkoumáme, hodnotíme, potřebujeme všechno měřit, abychom rozuměli nejenom světu, ale abychom dokázali spočítat, jestli jsme úspěšní, nebo ne, a to cpeme do jakékoliv oblasti života,“ podotýká terapeut.

Tělo a emoce

Na tělo mají přímý vliv naše emoce. „Emoce jsou tělo a tělo jsou emoce. Emoce se vyvolávají vnějším podnětem, který se napojí na vnitřní proces – takzvanou interocepci. Mozek neustále zkoumá, jak to v těle funguje a spojuje si dohromady spouštěče, které říkají, jakou emoci máme cítit,“ vysvětluje Vojtko.

Pohled na vlastní tělo a nespokojenost s ním tak může vytvářet podle terapeuta ohromnou psychickou nepohodu. „Jsme společnost, která musí začít umět pracovat se svým tělem, protože přes tělo pracuji se svými emocemi. Jsou to neoddělitelné nádoby,“ upozorňuje.

Čtěte také

Studenti mají po covidu úplně „rozbité“ vztahy – to pak vede k šikaně, myslí si kantor z SOŠ Vacek

A právě dospívající jsou na tyto procesy nejcitlivější. „Tělo se v pubertě začíná měnit a my ho začínáme zkoumat. Sociální vrstevníci jsou pro nás důležitější než rodina, a když se začne dít zostuzování, zesměšňování a obviňování se, tak to má ohromné následky,“ varuje terapeut.

Potřebná je v tu chvíli včasná odborná pomoc psychologů nebo psychiatrů. Následky pak nemusí být dlouhodobé. Vedle toho také může pomoci vhled rodiče do světa sociálních sítí jejich dětí. Celkové odstřihnutí od těchto komunikačních kanálů ale podle Vojtka není řešením.

„Bylo by fajn dítěti říct: ‚Koho sleduješ? Pojď mi to ukázat.‘ Nebudu ale u toho to dítě zostuzovat a říkat: ‚Jsi normální?‘ Ale vysvětlím, koho nesledovat, protože to není reálné, může to ubližovat. A pomůžu mu najít jiný model, který se svým tělem nemá takový problém,“ radí terapeut.

Jak nastartovat respektující přístup k vlastnímu tělu? Co může být příčinou poruch příjmu potravy? Kdy stres pomáhá a kdy naopak škodí? Poslechněte si celý rozhovor. Moderuje Šárka Fenyková.