Alena Blažejovská

slovesný dramaturg

Připravuje magazín Zelný rynk. Je dramaturgyní pořadu Radiokniha.

Do rozhlasu nastoupila v roce 1986 během svých studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy UJEP), kde vystudovala češtinu a dějepis. Jako členka Tvůrčí skupiny Drama a literatura má v současnosti na starosti dramaturgii programové řady Radiokniha na Českém rozhlase Plus. Zabývá se také dramaturgií a autorskou tvorbou literárních a kulturních pořadů pro stanici Český rozhlas Vltava.

Od roku 1996 připravuje pro vysílání Českého rozhlasu Brno literárně-publicistický magazín Zelný rynk, který dostal Cenu programového ředitele Českého rozhlasu za rok 2000. V roce 2018 převzala v souvislosti s tvorbou Zelného rynku Cenu generálního ředitele Českého rozhlasu.

Čtěte také

Všechno mám! aneb Krabice od banánů. Portrét Věry Mikuláškové

Ze záliby navíc natáčí rozhlasové dokumenty. Tato tvorba získala několik ocenění: v roce 2008 2. cena v soutěži Report za rozhlasový dokument Drnka a v roce 2010 2. cena v soutěži Report za rozhlasový dokument Všechno mám aneb krabice od banánů (portrét Věry Mikuláškové). V roce 2016 obdržela 3. cenu v soutěži Prix Non pereant – Média na pomoc památkám za reportáž o archeologickém výzkumu v Tasově, odvysílanou v magazínu Zelný rynk.

Čtěte také

Muž, který sází stromy. Boj se suchem a kůrovcem v podání lesníka a muzikanta z Vysočiny

Roku 2017 získala v této soutěži 1. cenu za dokument Ten příběh mě oslovil – Czech National Trust. Roku 2020 reprezentovala Český rozhlas na prestižním nesoutěžním festivalu rozhlasových dokumentů International Feature Conference s dokumentem Muž, který sází stromy, jehož „hrdinou“ je les, kterým provází lesník, hudebník a básník Jiří Nohel. Tento dokument získal také cenu studentské poroty na festivalu Prix Bohemia Radio v roce 2019.

V roce 2000 se po výzvě Antonína Přidala stala pedagožkou v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě JAMU v Brně. V roce 2008 se habilitovala v oboru Dramatická umění, tématem její habilitační práce bylo Rozhlasové literární pásmo. Roku 2019 byla jmenována profesorkou.

S Radimem Kopáčem vydala knihu rozhovorů s básníky Popiš mi tu proměnu (2010).

Narodila se v Brně, kde bydlí s výjimkou šesti let, které s rodiči prožila na Kubě. Její otec Karel Kopřiva působil jako sólový kontrabasista v Národním symfonickém orchestru v Havaně, v 70. letech vedl kontrabasovou třídu na prestižní škole Instituto Superior de Arte v Cubanacánu.

Je držitelkou Ceny města Brna v oblasti žurnalistiky a publicistiky pro rok 2017.