Budeme se soustředit?

Moji milí v rozhlase, co myslíte? Pane doktore Pokorný?

Již 1x jsem psal, že ten nadpis je nespisovný.

Nemělo by být: 1. budeme se soustřeďovat, nebo 2. musíme se soustředit? Jistěže mělo. Nejen hosté, kteří neumí kvalitně česky, ale i vaši moderátoři toto sousloví takto nesprávně používají. Neměli byste výuku českého pravopisu, resp. hovorové češtiny zavést povinně hlavně v Českém rozhlase?

Nebo se mýlím?

Hezký večer

J. K.

 ______________________________________________________________________

Vážený pane,

o kultuře mluveného projevu debatuji například s vedoucí Oddělení vzdělávání Českého rozhlasu, ale také třeba s šéfredaktorkou Zpravodajství, která je zkušená „četkařka“ a na formě sdělení jí záleží stejně jako na obsahu. K Vaší poznámce mi paní šéfredaktorka zaslala sdělení pracovnice Ústavu pro jazyk český AV ČR Markéty Pravdové, které zaznělo ve vysílání stanice Dvojka: „Slovník spisovného jazyka českého uvádí kromě slovesa soustředit (se) dalších 18 sloves s předponou sou-. Všechna běžně užívaná (např. souhlasit, soupeřit, souviset apod.) jsou nedokonavá. I to může být důvod, proč někteří uživatelé sloveso soustředit (se) chápou jako sloveso nedokonavé a na základě toho, jak dokládá praxe, stále větší měrou volí tvary budu (budeš, bude,...) se soustředit. Zatímco u jiných předponových sloves na -it (naučit, pověřit, vyvrcholit, začlenit) jsou tvary budu se naučit, budu pověřit... naprosto nepřijatelné, tvar budu se soustředit dnes už za nekorektní považovat nelze.“

Dovolím si sdělit k tomuto konstatování svůj osobní názor. Člověk by řekl, že když je tu dvojice sloves - dokonavé "soustředit se" a nedokonavé "soustřeďovat se" - je situace v budoucím čase jasná: soustředím se - budu se soustřeďovat. Vím, že ÚJČ sleduje vývoj a že pronikání některých tvarů je nezadržitelné (např. témata, které nás zaujaly), ale mám za to, že v daném případě je zachování rozdílu mezi dokonavými a nedokonavými slovesy v budoucím čase namístě. Ovšem jazyk je živý organismus, který se nestále proměňuje, a tento proces proměn provází trvalé napětí mezi držiteli stávajícího úzu a jeho narušiteli/bořiteli. Některé změny se neujmou, jiné proniknou hluboko do struktury jazyka a stanou se jeho součástí. Za nevraživosti až opovržení těch, kdo to nesou jako újmu. To je věčný problém, který se nepřestane opakovat v každé další generaci. Zda se tvar „budeme se soustředit“ jednou stane běžně užívanou dubletou tvaru „soustředíme se“, nedokážu odhadnout. Každopádně musím přijmout fakt rozkolísanosti v užívání tohoto jevu a snažit se v praxi Českého rozhlasu posílit doposud platný tvar dokonavého slovesa  v budoucím čase.

Srdečně zdraví

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu