Čeština v živém vysílání
Živé vysílání klade na reportéry velké nároky, zajištění stoprocentní čistoty jazykového projevu je proto velice obtížné.
Dobrý den,
v dnešním vysílání ČR stanice Pardubice jsem se dozvěděl, že v Českém rozhlase existuje funkce ombudsmana. Nemám sice stížnost, ale jen takový podnět ke vzdělávání moderátorů, kteří do éteru promlouvají k posluchačům. Mnozí z nich totiž mluví tak, jako by se nikdy češtinu neučili. Nevím sice přesné datum vysílání pořadu, ale vím, že se jednalo o páteční vysílání programu k příležitosti sv. Martina, který byl vysílán z Martínkovic. Pan Pavel Kudrna, který je ředitelem Českého rozhlasu v Hradci Králové a v Pardubicích, pronesl větu: „Sedíme v místnosti vybavené klasickými kamnami“. Toto slovní spojení vyslovit nahlas v základní škole, tak by naši češtinářku asi trefil šlak, nehledě na to, že bychom schytali i nějaký ten tělesný trest, přestože v letech 1961 až 1972, kdy jsem do základní školy chodil, nebyly tělesné tresty již povoleny.
Proto navrhuji, aby všechny osoby, které se podílejí na vysílání „do éteru“, byly podrobeny zkouškám z českého jazyka a pravidelnému školení z pravidel českého pravopisu. Podotýkám, že tento problém se netýká pouze pana Kudrny. I někteří jiní moderátoři dovedou vyslovit neskutečné perly. Osoby, které se slovně vyjadřují ve vysílání, které je určeno pro české občany, by také měly správně česky mluvit.
Pavel Chvála, Chrudim
Vážený pane Chválo,
děkuji Vám za cennou připomínku. V Českém rozhlase působí Oddělení vzdělávání, jež se stará o zvýšení jazykové kultury rozhlasových pracovníků. Jsem rád, že jsem se s pracovníky tohoto oddělení dohodl na spolupráci, jež by měla vést k tomu, aby Český rozhlas byl skutečně hodnototvornou institucí, co se týče kultury vyjadřování. S každým konkrétním příkladem prohřešku proti pravidlům gramatickým, stylovým nebo ortoepickým dále pracujeme.
Rozhlasové vysílání mnohdy probíhá ve značném stresu. Co je jednou vyřčeno v živém vysílání, už nelze opravit, takže nelze nikdy zajistit stoprocentní čistotu jazykového projevu. Ta by byla dosažitelná, pokud bychom omezili živé vysílání a vrátili se k praxi, kdy se veškeré rozhlasové výstupy (kromě reportáží) nejprve napsaly, poté prošly schvalováním a posléze byly čteny v klidu rozhlasové hlasatelny. Ovšem to dnešní požadavky na aktuálnost a bezprostřednost rozhlasového vysílání prakticky vylučují. Ale to neznamená, že bychom o ideální stav neměli usilovat. Děkuji Vám proto za zájem, který o jazykovou kulturu na vlnách Českého rozhlasu projevujete.
Přeji Vám krásné adventní dny a srdečně Vás zdravím.
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
