Dramaturgie stanice Pohoda

Srdečně vás po dlouhém čase zdravím. Můj příspěvek není ani tak stížností, jako spíš povzdechem nad promarněnou šancí při práci s archivem Českého rozhlasu.

S povděkem jsem uvítal říjnový start stanice Český rozhlas Pohoda. Zprvu jsem kvitoval programovou pestrost, hudební pořady, zábavné pořady, četby, hry, pohádky + nezbytný proud písní a několik živých pořadů. Chápu, že stanice není určena vyloženě fajnšmekrům, ale našim babičkám a dědečkům, je mi jasné, že při omezeném rozpočtu a omezených možnostech vysílání se nemůže rozmáchnout jako jedna z celoplošných stanic. Tak či tak jsem ale očekával hlubší ponor do archivu, ještě větší programovou pestrost, nikoli dogmatické lpění na tom, že jednotlivé cykly mají v programu svá místa, včetně večerních a nočních repríz téhož. Vznesl jsem ostatně dotaz na redakci stanice, zdali plánují časem
určité inovace, např. zařazování pořadů přesahující stopáž 60 minut či pořadů, které nezapadají do jednotlivých "chlívečků". bohužel  bez jakékoli reakce, už i to o něčem svědčí.

Lze tedy říct, že při tak sevřené dramaturgii nedochází ve vysílání na mnoho archivních skvostů, navíc, když k tomu připočteme večerní, noční, u některých pořadů i ranní reprízy.
Dejme tomu, ovšem při takovém počtu repríz téhož dost dobře nechápu, proč se pořady v říjnu odvysílané začaly znovu objevovat už v prosinci a lednu roku 2022. Chápu, že po půl roce, po roce a déle se nějaký pořad, zvlášť když by byl odvysílán pouze jednou, časem zreprízuje, tak ostatně činí programovou skladbou daleko propracovanější televizní kanál ČT3. Přijde mi to jako naprosté plýtvání drahoceným časem a prostorem, hlavně
pak zjednodušení práce dramaturga, při vší úctě. Vytipujeme si dvacet relací ze sedmi zábavných cyklů, 20 her, 20 pohádek, 10 četeb, budeme je bezhlavě točit dokolečka, dědeček s babičkou si beztak nebudou pamatovat, že danou věc slyšeli před dvěma měsíci.
teď samozřejmě dosti nadsazuju, ale takovým dojmem na mě programová skladba bohužel působí. Upoutávky a propagace slibovaly div ne stanici roku, to nejlepší z archivu, nikoli třikrát zreprízovaný jeden pořad, po dvou třech měsících opět zopakovaný, opět následně xkrát znovu reprízovaný pořad. Nezlobte se na mě, i když mám omezený rozpočet, i když vysílám pouze digitálně a na internetu, neměl bych se jako dramaturg chovat lajdácky,
to na takové pozici potom nemám co pohledávat.

Zkrátka a dobře, když si dám na roveň televizní projekt pro seniory čT3 a vedle toho český rozhlas Pohoda, působí rozhlasová stanice z hlediska náplně programu jako ušmudlaná popelka. Přitom v archivu je takových skvostů, které by přesně na stanici tohoto typu našly své místo. Vánoce vyloženě vybízely ke svátečním pořadům, silvestr pak k repríze nějakého z nepřebrerného mmnožství silvestrů z archivu. Ostatně, takové podněty vybočení o svátečních dnech jsem redaktorům poslal jži v půlce října, jak už bylo zmíněno, bez jakékoli odezvy.

Vzhledem k tomu, že už nemám prostor na stránkách Týdeníku Eozhlas, že
pracovníci stanice na maily s dotazy a podněty nereagují, podotýkám, že tak příkře jsem jim rozhodně tehdy nepsal, píšu tento povzdech vám, třeba bude ve výsledku podnětný a trochu pomůže přinést pestrost a inovace do silně zapouzdřeného vysílání českého rozhlasu Pohoda.

Srdečně

J. K.

_______________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za dopis. Rozumím tomu, co uvádíte, oba máme k rozhlasové tvorbě hluboký vztah.

Jsem spolu s Vámi rád, že projekt stanice Pohoda přešel z plánu do reality, a právě o té realitě něco vím. V situaci, kdy Český rozhlas čelí finančním problémům, je vznik nové stanice sám o sobě mimořádným počinem. Český rozhlas kvůli tomu, že již šestnáct let hospodaří s nezměněnou výší rozhlasového poplatku, má v reálu po započtení inflace dvoutřetinové příjmy proti roku 2005. V této situaci je provoz nové stanice výrazně limitován. Teprve postupně se vytváří databáze pořadů, které musí být zbaveny technických problémů, v některých případech očištěny o hudební vstupy (autorská a interpretační práva či kolize s hudebním formátem Pohody). Rozjezd stanice měli na starosti dva lidé, nyní není situace o mnoho lepší. Píšu Vám to jen proto, že Českému rozhlasu fandíte a umíte si představit objem práce spojený s takovým projektem. Ke srovnání podmínek ČRo a ČT se nebudu vyjadřovat, k tomu nemám dostatek informací a ani mi to nepřísluší.

Co se týče repríz, ty jsou a budou nedílnou součástí stanice, jako je Pohoda. Vychází se z rytmu života cílové skupiny, která neposlouchá kontinuálně, a zároveň využívá služeb on demand jen v omezeném rozsahu. Zdá se, že zvolená strategie zatím dobře funguje, soudím tak z reakcí v mé agendě – námitky vůči počtu repríz jsem zaznamenal kromě Vašeho dopisu jen ještě v jednom případě. Postupně se bude rozšiřovat databáze pořadů, které jsou připraveny pro vysílání na stanici Pohoda, což dramaturgie stanice samozřejmě jen uvítá.

To nejpodstatnější pro mne je, že takový projekt vůbec v současné nelehké době vznikl. Jsem rád, že nabízí věci, které by jinak zůstaly schovány v archivu, že má své dobře dělané živé vysílání a že tím vším posluchačům nabízí alternativu k jiným stanicím. Její kontinuální poslech může znamenat, že posluchač se setká s tím, co již slyšel, ale to se týká mnoha dalších stanic ČRo, narážím na to i v případě Plusu, Dvojky nebo Radiožurnálu. Osobně posluchačům, kteří mne upozorňují na reprízy, radím vybírat si z obrovské nabídky živého vysílání napříč stanicemi nebo využít možnosti poslechu on demand. Dělám to tak celý život, a stejně trvale řeším, kdy si poslechnout to, co jsem nestihl.

Tím neutíkám z tématu. Pracovníky, kteří vysílání Pohody připravují, jsem s Vaším dopisem seznámil. Vím, že dělají to nejlepší, co jim čas a finanční prostředky dovolí. Nicméně každá zpětná vazba je důležitá a Váš dopis takovou zpětnou vazbou bezesporu je.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu