Dvojka versus Praha

Vážený pane doktore,

jsem velmi rád, že byla vytvořena platforma, umožňující posluchačům vyjádřit své názory na vysílání a že ji za rozhlas reprezentujete právě Vy. Mé sdělení je velmi jednoduché: podívejte se prosím na blog pana Tomáše Němce "Nerušte název stanice Praha" a pokuste se mi prosím sdělit svůj názor na fakta v něm prezentovaná. I já jsem byl kdysi aktivním přispěvatelem do diskusí, které byly umožněny i za pana Ostrého, po jehož nástupu se zvedla mohutná vlna odporu jak proti změně názvu stanice, tak proti obsahu vysílání, na kterou tehdejší šéfredaktor reagoval sděleními, že vše si časem "sedne".

Posléze pan Dittrich zrušil jakoukoli možnost diskuse a já musím bohužel konstatovat, že u mě se ani po pěti letech inovovaného vysílání nedostavil pocit, že je vše v pořádku. A to, čemu já říkám "dvojkování", vzbuzuje u mě spíš "nepřekonatelný odpor", zejména pokud se různé mutace slova "dvojka" objeví v krátké době zcela bezúčelně několikrát po sobě.

Ptám se tedy: nebylo by možné se vrátit k bývalému klasickému názvu stanice, kterou má velká část jejich posluchačů spojenou s jejím dlouhodobým vysíláním, včetně kritických momentů historie (rok 1968 apod.)? Neumím si dost dobře představit, že by název Dvojka "seděl" v takových situacích, nehledě k tomu, že název stanice Praha je jakýmsi rodinným stříbrem Rozhlasu, a já se dokonce domnívám, že umělé přejmenování na současnou podobu neobstojí ani právně. A pokud pan Ostrý neměl jako Brňák rád Prahu, neznamená to, že to tak musí zůstat napořád.

Omlouvám se za možná příliš militantní formulace a přeju mnoho úspěchů ve Vaší práci.

Jiří Bureš, Kladno

Vážený pane Bureši,

děkuji Vám za milá slova, velmi si jich vážím.

Váš dotaz svědčí o tom, že ke stanici Praha jste si vytvořil pevný vztah a změnu jejího názvu chápete jako narušení její identity. Takové názory je třeba brát se vší vážností, protože pro každou rozhlasovou stanici – a pro stanici veřejnoprávního rozhlasu tím spíše – je vazba na pevné posluchačské jádro velmi důležitá.

Přiznám se, že stejně jako Vy anebo pan Tomáš Němec jsem přejmenování stanice před několika lety nepřivítal s radostí, dodnes mi občas ujede, že "na Praze" něco pěkného vysílali. Nicméně pro tak závažný krok, jakým je další přejmenování stanice (byť by to byl návrat k dřívějšímu názvu), je třeba ptát se nejen vlastních emocí, ale především hledat racionální argumenty. Ty, které svědčí spíše pro návrat k předchozímu stavu, jsou obecně známé a Vy jste je ve svém dopise přehledně shrnul. Doplním ještě možnou duplicitu s názvem jednoho z kanálů České televize. To vše jsou důvody, nad nimiž je nutno se odpovědně zamyslet. Vedení Českého rozhlasu to nedávno učinilo a nechalo si od renomované agentury STEM/MARK připravit obsáhlý výzkum. Jeho cílem bylo zjistit, jak velká část posluchačů by si přála změnu názvu stanice ČRo Dvojka.

Výsledky jsou prezentovány na více než dvaceti stranách a mohu potvrdit, že je to zajímavé čtení. Celý projekt je vypracován na základě sociologických šetření tak, aby výzkum zahrnoval skutečný posluchačský okruh Dvojky: převaha žen nad muži v poměru 55 : 45 %, dominance věkové skupiny nad 55 let (29 % do 55 let), přesné procentuální rozvržení velikosti sídel, v nichž respondenti bydlí, atd. Výsledky výzkumu jsem byl překvapen, předpokládal jsem spíše nerozhodný stav pro a proti. Namísto toho z výzkumu vyplynulo, že současný název stanice preferují dvě třetiny posluchačů, jedna čtvrtina naopak je pro návrat k názvu Praha. Tento výsledek ovšem zahrnuje nabídku obou názvů – Dvojka a Praha. Pokud nebyla tato nabídka učiněna a otázka zněla, zda respondentům současný název vyhovuje, kladnou odpověď dalo 90 % respondentů. Kdybychom šli do detailů a vybrali si z dat skupinu nejvěrnějších posluchačů (kteří poslouchají Dvojku denně, a to déle než patnáct let), je výsledné číslo trochu nižší (86 %), ale stále, jak vidět, přesvědčivé.

V minulých měsících jsem o názorech posluchačů na současný název stanice Dvojka několikrát jednal s programovou ředitelkou Českého rozhlasu i s vedením této stanice. Reprezentoval jsem přitom hlasy pro návrat k dřívějšímu stavu, protože těch byla v mé agendě řada, což je dáno i tím, že mě oslovují posluchači nespokojení s některým aspektem činnosti Českého rozhlasu. Poté co jsem se seznámil s výsledky výše zmíněného výzkumu, je mi zřejmé, že vedení Českého rozhlasu při svém rozhodování nemělo těžkou úlohu. Těm, kteří by si přáli návrat dřívějšího názvu, nezbývá než respektovat, že většina posluchačů v současném názvu nevidí problém. Současné vedení Dvojky chystá řadu změn, které vzbuzují naději, že důležitější nežli nespokojenost části posluchačů s názvem bude jejich spokojenost s tím, co se vysílá.

Věřím, vážený pane Bureši, že mé vysvětlení přijmete s pochopením. Přeji Vám vše dobré a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu