Patřím mezi ty šťastlivce, pro které je rozhlasová práce zároveň potěšením a nikdy, ani po řadě dlouhých let, je nenudí. Koho by taky nudilo, když každý den je jiný, přináší jiná témata a člověk potkává při práci množství pestrých lidských typů, mnohdy opravdu úctyhodných. Pracuji, a při práci se stále učím něco nového, ale také si ověřuji trvalou hodnotu toho, co věděli už dávno naši předkové.
V současné době mám to štěstí, že mohu pracovat na pořadech, které mi umožňují tzv. hlubší ponor. Nad pořady Hovory a Vertikála, které se vysílají na ČRo Plus, se potkávám s lidmi pozoruhodnými a excentrickými, i s lidmi, kteří jsou nenápadnými dělníky na vinici Páně a já před nimi hluboce smekám.
Jinak jsem rozhlasový univerzál, mám v základech přibližně 15 let denní zpravodajské práce na Radiožurnálu, ale třeba také několik let práce na Hovorech z Lán s prezidentem Havlem, přenosy významných událostí, diskusní pořady na ČRo Dvojce (nyní občas alternuji v pořadu Jak to vidí), jednu dobu jsem psala pro tuto stanici fejetony, což byla opravdu roztomilá práce, roky jsem pracovala na Dotecích víry na Radiožurnálu atd. Obecně bych řekla, že když mi někdo nabídne nějakou práci na jakékoli stanici, řeknu okamžitě ANO a pak teprve pátrám po podmínkách.
Miluji principy této práce: je multidisciplinární - musíte mít radary na zajímavá témata, musíte je umět promyslet, musíte si umět vybrat, koho oslovíte a musíte to umět buď zpracovat do pořadu, nebo odvysílat živě, nebo obojí, improvizovat můžete jenom, když se cítíte pevní v kramflecích, musíte být poctiví v přípravě, otázky musíte dávat tak, aby se nenudil ani host, ani posluchači, ani vy sami, musíte umět pracovat rychle a přitom soustředěně...Témata si můžete klidně promýšlet doma při vaření guláše, ale musíte si je taky umět prosadit a obhájit před šéfy... A musíte umět přemoci sami sebe, své slabosti a démony: když je vám ouvej, a přesto musíte vysílat, protože tak to prostě v rádiu je.
Na veřejnoprávním rozhlasu mám ráda jeho osobité charisma: je to místo se specifickou tvůrčí atmosférou, lehce ležérní a uvolněné, a přitom nesmírně výkonné. Jsem ráda jeho součástí.
Všechny články
-
Velikonoční příběh jde ke kořeni lidství. Vypráví o vlastní slabosti, zradě, ale i naději, říká kněz
Během několika velikonočních dnů můžeme prožít úplně všechno, jejich příběh nabízí celou škálu silných témat. Emoční prožitek těchto svátků je pokaždé jiný.
-
Tomáš Halík: Přibývá těch, kteří víru nechápou jako ideologii, ale jako cestu na hloubku
Doby, kdy společnost sama sebe dělila na věřící a nevěřící, je pryč. V co věří moderní člověk a jak složité je lidské hledání odpovědí, které dříve dávala náboženství?
-
Festival Věčná naděje je spojení krásy hudby i lidského ducha, přibližuje ředitelka
Irma Mrázková miluje hudbu a také disponuje manažerskými schopnostmi, což se skvěle „potkává“ v její pozici výkonné ředitelky festivalu Věčná naděje.
-
Nadvláda dozorců, šikana a peněžité tresty. Paralely mezi gulagy a dnešními trestaneckými koloniemi
Na východ od nás se válčí, lidé jsou pronásledováni za názor, který se neslučuje s tím, co říká jejich vláda. Jak ruský režim trestá odpůrce? A jak to vypadalo v gulazích?
-
Války naší každodenní realitou? Neumíme zacházet s tím, že chybí výhled jejich konce, uvádí farář
S přibývajícími válečnými ohnisky v dnešním světě vědomí války neničí pouze ty, kterých se přímo týká, ale i ty, kteří jsou v bezpečí. Jak se s negativními pocity vyrovnat?
-
Kniha o botanikovi Větvičkovi popisuje i jeho Dobrá jitra v Českém rozhlase, říká autor Petr Havel
„Porozumět přírodě je základní lidská potřeba a nutnost,“ říká Petr Havel z portálu Naše voda.
-
Půst? Dnešní člověk už si nenechá církevní autoritou předepisovat, co nemá jíst, říká historik Putna
To, jak lidé přistupují k postnímu období, je věc jejich svobodného rozhodnutí. Předvelikonoční půst ale i tak zůstává v povědomí široké veřejnosti.
-
Žehnání neklasickým párům je stále trochu „underground“, tvrdí někteří kněží
Papežská deklarace Fiducia supplicans vzbudila rozporuplné reakce napříč celým katolickým světem.
-
Z boje o Istanbulskou úmluvu se stal střet progresivistů a konzervativců, shrnuje religionista
„Istanbulská úmluva je obětí a nástrojem něčeho, s čím až tak úplně nesouvisí. Jsou to nechvalně známé kulturní války,“ hodnotí religionista David Václavík.
-
Naděje má sílu překonat nesvobodu a nenávist, tvrdí Jankovská z festivalu Věčná naděje
Martina Jankovská spojila v posledních letech svůj život s hudebním festivalem Věčná naděje. Jeho základ tvoří díla vytvořená v podmínkách koncentračních táborů.