Festival "Pražský podzim" v Českém rozhlase
Mezi největší události podzimní sezóny v klasické hudbě patřil ve dnech 12. září až 1. října hudební festival Pražský podzim. Český rozhlas z celkového počtu jednadvaceti festivalových koncertů odvysílal deset, z toho čtyři v přímém přenosu. Navíc v rámci mezinárodní výměny hudebních programů EURORADIA zajistil přenosy pro dalších 56 rozhlasových stanic.
14. ročník festivalu byl koncipován jako pocta české hudbě. Podle slov ředitele festivalu Pavla Špirocha "se tak hlásil k 30 let staré myšlence profesora Václava Holzknechta o Roku české hudby." Není bez zajímavosti, že každý z pěti zahraničních orchestrů na něm uvedl jeden koncert s výhradně českým programem. Na "Pražském podzimu" vedle nejznámějších děl Dvořákových, Janáčkových či Martinů zazněly i skladby méně hrané. Mezi nimi byly například Klavírní koncert a Melancholické písně o lásce Vítězslava Nováka, Foersterův Cyrano z Bergeraku, Fibichova Bouře, Smetanův Valdštýnův tábor a Richard III. či Smetanův symfonický obraz "Scéna z Macbetha" v orchestrální úpravě Otakara Jeremiáše. Festival uvedl i dvě světové premiéry soudobých tuzemských skladatelů Josefa Boháče a Zdeňka Lukáše.
Rozhlas se na festivalu podílel i jiným způsobem. Pro závěrečný koncert připravilo a vydalo Hudební nakladatelství Českého rozhlasu již zmíněné dílo Bedřicha Smetany "Scéna z Macbetha", a to právě v orchestrální úpravě Otakara Jeremiáše. Skladba zazněla v podání Moskevské filharmonie za řízení Jurije Simonova.
Převést klavírní part využívající krajních možností technické virtuozity do orchestrálního zvuku je velice obtížné, protože některé specifické klavírní výrazové prostředky nemají v orchestru adekvátní protějšek. Přesto existují vynikající příklady instrumentace takovýchto klavírních skladeb. Jednou z nich je dílo Bedřicha Smetany "Scéna z Macbetha" v úpravě Otakara Jeremiáše pro Symfonický orchestr.
K Jeremiášově původní tvorbě lze přiřadit řadu instrumentací děl jiných mistrů. Vznikly vesměs z praktické koncertní a rozhlasové potřeby. Představují spojovací článek mezi jeho skladatelskou činností a dirigováním. Otakar Jeremiáš, sám zkušený znalec orchestru a instrumentace, dobře rozeznal, kde může s výhodou využít bohatství barev orchestrální palety. Své instrumentace nedělal na zakázku, ačkoli k tomu měl nejvyšší míru řemeslné dovednosti. Tuto práci chápal především jako umělecký úkol a nadto ještě sledoval vždy cíl - pomoci instrumentovanému dílu k provádění. Jak sám říkal: "je to služba dílu jiného autora". Instrumentoval vždy to, co ho zajímalo, popud k tomu vycházel zpravidla od něho. Podobně Jeremiáš chápal toto poslání i při dirigování. Lze tedy říci, že si Jeremiáš i v této "okrajové" umělecké činnosti zůstal vždy věren. Tak tomu bylo i u tvorby Bedřicha Smetany.
Klavírní dílo "Scéna z Macbetha" Smetana zkomponoval v době svého švédského pobytu v roce 1859. Ze Shakespearova démonického dramatu si vybral sugestivní část, v níž hlavní hrdina potkává na ponurém skotském vřesovišti čarodějnice, které mu věští nejvyšší moc, ale zatají, že mu přinese i smrt. Smetana hudebně vyjádřil scénu, při níž jde posluchači mráz po zádech, hudbou romanticky vzrušenou, plnou napětí, bouřlivé chromatiky, dramatických dynamických gradací a výmluvných disonancí.
