Hodnotící soudy ve vysílání

Dobrý den,

po středečním vysílání Dopoledního Radiožurnálu, komentář k cvičení NATO ANAKONDA 16 J. Petránka, jsem byl rozhořčen a dotčen na nejvyšší míru jeho pochlebováním Rusku a Putinovi a odsuzováním NATO za cvičení. Petránek, naprosto jasný nekritický obdivovatel Ruska a Putina, nemá v demokratickém rozhlase co dělat. Veřejně lhal, že toto cvičení je záměrnou provokací proti Rusku (ve vztahu k 22. 6. 1941) a Rusko musí na tuto provokaci odpovídat.

Velice vážně zvažuji poslat stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání pro neobjektivnost tohoto rádoby komentátora. Možná v minulosti mohl něco znamenat, ale jeho současné vystupování je absolutně neslučitelné s vyváženým zpravodajstvím. Tímto velice nahrává nedemokratickým silám v ČR, které nebývalou měrou začínají vyplouvat na povrch a pokouší se ovlivňovat dění u nás, krajní levici.

Zdravím.

Vážený pane,

pracovníci Oddělení komunikace Českého rozhlasu mi předali Váš dopis týkající se vystoupení Jana Petránka ve vysílání ČRo Radiožurnál dne 8. června t. r. Dovolte, abych na tento dopis reagoval.

Na rozhořčení a dotčení vyvolané autorovými názory máte plné právo. Každá společnost je složena z lidí ukotvených svými zkušenostmi, vzděláním a množstvím dalších faktorů v celé šířce názorového spektra. Posláním média veřejné služby je reprezentace této názorové plurality s výjimkou postojů kolidujících s příslušnými zákony a předpisy.

Podle Kodexu Českého rozhlasu představuje veřejnoprávní Český rozhlas fórum pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů a hledisek. „Programy Českého rozhlasu umožňují svobodné šíření, výměnu, případně konfrontaci informací, názorů a postojů. Základní smysl jeho působení spočívá ve vytváření otevřeného prostoru pro veřejnou rozpravu o otázkách veřejného zájmu a pro sdělování rozmanitých zkušeností či prožitků vnímání světa.“ Upozornil bych zejména na termíny „konfrontace názorů a postojů“ a „otevřený prostor pro veřejnou rozpravu“.

Právě tímto principem je vedena strategie Českého rozhlasu při volbě respondentů. Se všemi názory, které ve svých pořadech prezentuje, není možné vzhledem k jejich různorodosti souhlasit, ale je třeba, aby byly v zájmu svobodného šíření a konfrontace názorů zachyceny a šířeny, pokud neodporují příslušným zákonům a předpisům.

Názor Jana Petránka nebyl šířen jako informace zpravodajského charakteru, ale jako hodnotící soud, a byl v tomto smyslu řádně od zpravodajské relace oddělen. To je patrné i ze skutečnosti, že Vy sám označujete jeho příspěvek jako komentář. I v tomto bodě postupoval Český rozhlas v souladu se svým Kodexem.

Ten v bodu 6.14 uvádí, že „hodnotící soud je vždy subjektivní a není ze své povahy podrobitelný důkazu pravdy. To však Český rozhlas nezbavuje povinnosti zařazovat do vysílání zpravodajských a publicistických pořadů jen takové hodnotící soudy, které jsou prezentovány čestně a bez klamavé manipulace s fakty, jimiž má být hodnocení odůvodněno. Tato povinnost však nebrání zprostředkovat posluchačům hodnotící soudy aktérů událostí. V takovém případě Český rozhlas ponechá na posluchači, aby si učinil vlastní názor, zda aktéři události předkládají hodnotící soudy čestně.“

Je tedy na uvážení každého z posluchačů Českého rozhlasu, zda předkládané komentáře jsou v souladu s jejich představami, vycházejícími z jejich osobních hodnotových kritérií. Můžeme se totiž myslím shodnout na tom, že každý komentář je z podstaty věci neobjektivní, protože je výrazem osobního stanoviska konkrétní osoby. Jiná věc je zpravodajství, pro které platí přísná pravidla zachování objektivity, což mimo jiné znamená, že do zpravodajských relací nejsou komentátoři zváni. Vaše případná stížnost na neslučitelnost názorů Jana Petránka s vyváženým zpravodajstvím by proto podle mého soudu neměla naději na úspěch.

Uvědomuji si, jak je pro Vás obtížné přijmout fakt, že je šířen názor, vůči němuž se ostře polemicky vymezujete, ale právě princip konfrontace názorů je podstatou demokratické výměny informací a hodnotových soudů. Mohu Vás ujistit, že nezřídka se jako posluchač Českého rozhlasu ocitám v podobné situaci a cítím potřebu kriticky se vymezit vůči tomu, co zazní v jeho vysílání. Kritická opozice vůči názorům jiných je užitečný prostředek hodnototvorného procesu jako podmínky fungování demokratické společnosti. V tom mají veřejnoprávní média nezastupitelnou úlohu a bylo by chybou omezovat je nad rámec platných zákonů.

Omlouvám se, že se ve své odpovědi věnuji nikoli konkrétním názorům Jana Petránka, ale obecnému mechanismu fungování média veřejné služby v rámci platných zákonů a předpisů. Nemohu jinak. Jsem povinen hájit zájmy posluchačů Českého rozhlasu v celém názorovém spektru, což vyplývá z Kodexu ČRo, a nepřísluší mi posuzovat či obhajovat politický názor jednoho konkrétního posluchače či jednoho konkrétního komentátora, pokud nejsou v kolizi s příslušnými zákony či předpisy.

Věřím, vážený pane, že mou odpověď přijmete s pochopením.

Přikládám část vyjádření, jež jsem si vyžádal od autora inkriminovaného komentáře Jana Petránka. Pokud byste měl zájem o debatu přímo s ním, mám od něj oprávnění ji zprostředkovat. To znamená, že Vaši případnou odpověď adresovanou panu Petránkovi předám do jeho pošty.

S přáním všeho dobrého a srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman ČRo

Pokus umlčet mne jako novináře se povedl až „díky“ sovětské okupaci Československa 1968. Bylo to za můj vytrvalý rozhlasový odpor proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy a pak proti „normalizaci“. Zákaz fungoval až do listopadu 1989. Podílel jsem se na protisovětském vysílání s plným vědomím, že mi to zničí osobní osud i život celé rodiny. Byla to má vědomá oběť v národním a společenském zájmu a pro budoucí svobodu slova. Proto jsem podepsal i Chartu.

Teď pan (posluchač) zase žádá mé umlčení. Připisuje mi neexistující adoraci Putina, což je nedokazatelná smyšlenka. Držím se masarykovského: „Nikomu nenadávej, fakta a události nepřeceňuj ani nepodceňuj, vše zvažuj realisticky.“ O panu (posluchači) předpokládám, že je občanem České republiky. Já jím jsem. Pak se nás obou týká ústava této země, zaručující svobodu slova a lidská práva v plném rozsahu. Občanu (posluchači) musím připomenout, že je povinen respektovat i Listinu práv a svobod, která je naším vrcholným zákonem bezvýhradně přijata a zahrnuta.

V druhé části této listiny viz Článek 17. Cituji:
1. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
2. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace, bez ohledu na hranice státu.
3. Cenzura je nepřípustná.
Co říci občanu (posluchači), snaží-li se o novodobou cenzuru? Svoboda slova byla komunistickým režimem zuřivě blokována. Proto byl Evropský soud v roce 1976 nucen upřesnit svůj postoj k této tematice, ke svobodě projevu a slova. Cituji jeho závěr: „Svoboda projevu se uplatní nejen vůči myšlenkám a informacím, jež jsou příznivě přijímány nebo považovány za neurážlivé či neutrální, ale rovněž vůči těm, které uráží, šokují nebo znepokojují stát či část obyvatelstva.“ (Citováno z vydání naší Ústavy a Listiny základních práv a svobod; vydáno v Olomouci 1999, stránky 206 a 207).

Umím si představit, jak by Mr. (posluchač) dopadl v Anglii, kdyby do BBC přišel s nápadem zakazovat nepohodlné názory.

Jan Petránek