Hudba na Dvojce

Dobrý den,

jsem ročník 1957, tzv. moderní hudbu poslouchám už od svého útlého mládí. Mám rád rock a pop z doby od šedesátých let, nejvíce sedmdesátá a osmdesátá léta, další dekády potom méně a méně. Nemám na mysli populární hudbu české provenience, současnou už vůbec. Nyní k věci. Přečetl jsem si zde pojednání o tvorbě playlistu pro běžné hudební vysílání, jaká je mu věnovaná pozornost a péče podle vkusu posluchačů. Měl bych takovou poznámku či dotaz, proč se neustále po mnoho a mnoho let pouští od vícera zahraničních interpretů pouze po jedné až dvou skladbách. Jen tak narychlo například  Status Quo 1x, Suzi Quatro 1x, Nazareth 2x. Konkrétní názvy nebudu a snad ani nemusím uvádět, to naskočí v hlavě ihned. Proč se od jednotlivých interpretů nehraje skladeb více, když tvořili po mnoho let a úspěšně? A také, což mě zajímá, proč to není záležitost jen ČRo, ale uvedení interpreti jsou takto prezentováni na dalších i soukromých stanicích?

Děkuji, s pozdravem

J. D.

____________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za zajímavý dopis. Na hudební dramaturgii stanic Českého rozhlasu dostávám mnoho ohlasů, ale většina z nich vychází spíše z osobního vkusu posluchačů, málokteré se věnují koncepčním otázkám, z nichž jednu jste ve svém dopise zmínil. To mne přimělo konzultovat věc s hudebním dramaturgem Dvojky Lukášem Bárczayem. Dovoluji si Vám sdělit závěry z našeho jednání.

Pan Bárczay potvrdil, že existují rozhlasové stanice, které můžeme nazvat „albovými stanicemi“. To znamená, že vybírají z jednoho alba více písní, i ty zcela neznámé a často méně oblíbené. Takové stanice však nebývají celoplošné, stojí spíše na okraji rozhlasového spektra a nezřídka se potýkají s nedostatkem posluchačů.

Pro stanice, které se chtějí ucházet o větší počet posluchačů, platí (a to nejen v domácím rozhlasovém prostředí), že pro udržení či navýšení poslechovosti je třeba pečlivě vybírat každou hudební nahrávku. Je nezbytné zjišťovat reálnou oblíbenost jednotlivých titulů - dotazovat se cílových skupin posluchačů v hudebních testech na jejich vnímání jednotlivých skladeb. „V případě, že bychom zařazovali do vysílání příliš velké množství neznámých a neoblíbených skladeb, je téměř jisté, že postupně bude ubývat počet posluchačů, kteří si naše vysílání naladí. Tím by mohlo rozhlasové vysílání ztrácet smysl. Kde nejsou posluchači, není ani rozhlas,“ poznamenává hudební dramaturg Dvojky a já s jeho pohledem souhlasím.

Co pokládám za důležité, je zachování určité vyváženosti mezi popularitou hitů a uváděním i méně známých, byť kvalitních skladeb.  Za tím účelem Dvojka nabízí specializované hudební pořady, jejichž hudební dramaturgie je výrazně odlišná od dramaturgie proudového vysílání a doplňuje hudební formát Dvojky. Mohu jmenovat například Večerní Srdcovky, Muzikál expres, Klub Evergreen, Hitparádu Česká dvanáctka a v neposlední řadě Noční proud. Kompletní přehled naleznete na této stránce: https://dvojka.rozhlas.cz/porady.

Chápu Váš pohled, svědčí o tom, že jste pozorným posluchačem a nad věcmi přemýšlíte. Také jste si správně povšiml, že volba strategie pro nasazování písní do proudového vysílání je společná hudební dramaturgii veřejnoprávního Českého rozhlasu i stanic privátního sektoru. Ale věřím, že mé vysvětlení přijmete s pochopením.

Se srdečným pozdravem

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu