Informace o kulturním dění není reklama

Dobrý den, 

jsem stálou a letitou posluchačkou Dvojky , řádně platím konsecionářské poplatky. Poslední dobou se v rozhovorech s herci probírají pořady soukromých komerčních TV (Nova,  Prima), kde herci vystupují. Je věci každého, zda komerční TV sleduje a kteří herci zde hrají. Nemíním pořady komerčních TV kritizovat. Jsem ale toho názoru, že komerčním televizím a jejich projektům by se neměl dávat prostor ve vysílání veřejnoprávního média. Jsou to projekty komerčních subjektů a dnes je věcí každého, co si z nabídky vybere. Ale dělat reklamu ve veřejném prostoru jiným médiím, to považuji za absolutně nepřijatelné.  Řada z těchto herců do  doby, než přišel Covid, považovala rádiové vlny za něco doslova zbytečného. A nyní  ČRo nevadí, dokonce se prezentují,  zvou posluchače ke sledování svých hereckých výkonů, za které mají slušné honoráře. 

Jako poslední příklad uvádím pořad ČRo 2 Blízká setkání,kde zpovídala T. Kostková hosta Terezu Pergnerovou. A ta bezostyšně propagovala nové seriály jedné ze soukromých TV, ve kterých účinkuje. Takže se můžeme těšit, že příště se budou z rádia linout zprávy z Blesku aj. bulvárních plátků? Mluví se o zvýšení konsecionářských poplatků. A to si myslíte, že na pořady, které propagují komerci, posluchači budou reagovat s nadšením?

S pozdravem

J. J.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Vážená paní,

Infolinka Českého rozhlasu mi předala Váš dopis. Děkuji Vám za něj. Dobře rozumím smyslu Vaší kritiky. Ta má podle mého názoru dva aspekty. Tím prvním je otázka, zda informace o projektu soukromého podnikatele má vždy povahu komerčního sdělení a měla by být takto označena a vedena v účetnictví. Po řadě konzultací s právníky jsem dospěl k závěru, že tomu tak není. Pokud bychom přijali takovýto princip, prakticky by z veřejného prostoru zmizely informace ze světa kultury. Každá recenze, rozhovor s režisérem, informace o hudebním festivalu by byly napadeny, že jsou to sdělení o aktivitě soukromého podnikatele. Proto jsme svědky praxe, že publicistické texty týkající se kulturního světa nejsou považovány za reklamu. 

Myslím, že jste ale svou kritikou nemířila tímto směrem. Šlo Vám spíše o to, aby veřejnoprávní rozhlas nevěnoval pozornost činnosti komerčních médií. Tady bych nechtěl vynášet kategorické soudy. Obecně vzato, veřejnoprávní rozhlas musí vzít na vědomí kontext, v němž žijí jeho posluchači. Stanice Dvojka, kterou zmiňujete, má cílovou skupinu spíše v ženách středního a vyššího věku, i když při stovkách tisíc posluchačů to je samozřejmě zjednodušující tvrzení. Nicméně zájem této cílové skupiny posluchačů o to, čemu můžeme říkat pop kultura, je evidentní a celoplošná stanice typu Dvojky to musí alespoň v nějaké míře akceptovat. Pozvání herců do studia je součástí dramaturgie prakticky každého pořadu, který je založen na interview, pokud nejde o politickou publicistiku. A pak už jde o míru vkusu a zkušenosti konkrétního moderátora. Těžko to paušalizovat. Jestliže je součástí aktivit nějakého herce i jeho práce pro soukromou televizi, nevidím na zmínce o ní nic špatného. Opět musím zopakovat, že jde o zodpovědnost každého moderátora, jak bude svého hosta usměrňovat.

V každém případě považuji Váš dopis za užitečnou zpětnou vazbu a seznámím s jeho obsahem vedení Dvojky.

Přeji Vám vše dobré a srdečně Vás zdravím.

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu