Role moderátora v diskusních pořadech

03660046.png

Publicistické pořady, stejně jako ty zpravodajské, mají svá jasná pravidla, která by měli jejich moderátoři ve veřejnoprávním médiu dodržovat.

Nedávno se na mě obrátil posluchač, který po vyslechnutí politické diskuse na vlnách Radiožurnálu nabyl dojmu, že moderátor vyjadřoval v diskusi vlastní názory, které byly v rozporu s míněním zmíněného posluchače.

Ve své odpovědi jsem mu poskytl stručný rozbor daného diskusního pořadu a připojil vysvětlení základních principů moderování publicistických pořadů v Českém rozhlase jako médiu veřejné služby, resp. úlohy samotného moderátora. Následovala posluchačova smířlivá reakce a jeho konstatování, že s principy moderátorského vedení diskuse by měla být seznámena celá veřejnost. Více o tomto konkrétním případu se můžete dočíst zde: http://www.rozhlas.cz/ombudsman/archiv/_zprava/role-moderatora-v-politicke-diskusi--1738432

Tento podnět mi byl inspirací ke shrnutí základních principů pro práci moderátory diskusních pořadů Českého rozhlasu. Pomůže mi k tomu nahlédnutí do Kodexu Českého rozhlasu.

Smyslem publicistiky v médiu veřejné služby je snaha o zprostředkování názorů odborníků, politiků, komentátorů a veřejnosti na aktuální témata. Klíčové je, aby médium veřejné služby tyto názory prezentovalo v co největší šíři. (V ideálním případě by mělo být pokryto celé relevantní názorové spektrum.)

To je obvykle zajištěno tak, že je do studia pozváno více hostů, kteří zastávají odlišná stanoviska. Úlohou moderátora v této situaci je diskusi řídit takovým způsobem, aby byl všem stranám poskytnut srovnatelný prostor k vyjádření. Kodex Českého rozhlasu, který obsahuje základní principy práce zaměstnanců Českého rozhlasu, k tomuto mimo jiné uvádí: „Moderátoři diskusních pořadů Českého rozhlasu jsou povinni zachovávat nestrannost. Posluchač by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký zaujímají postoj k probíranému problému nebo k diskutujícím.“

Jiná situace nastává v případě, že k mikrofonu je pozván pouze jeden host, a chybí mu tak protistrana, která by mu oponovala. V takovém případě se mění i role moderátora. Ten by měl úlohu protistrany zastat sám. Cituji opět Kodex Českého rozhlasu: „Český rozhlas dbá, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádření. Pokud to není možné zajistit, musí roli kvalifikovaného oponenta sehrát moderátor nebo jím pozvaný host, především uváděním protikladných argumentů nezastoupených v diskusi.“

Moderátor v takové situaci posluchače seznamuje s odlišnými stanovisky organizací, politiků, expertů a dalších, která jsou veřejně známá. Využívá například statistických údajů, průzkumů, analýz či oficiálních vyjádření veřejných institucí.

V obou případech je třeba, aby si moderátor zachoval od tvrzení partnerů v diskusi potřebnou míru distance a racionální skepse, vyjádřenou způsobem kladení otázek. Je na posluchačích, aby si sami udělali závěry o tom, které argumenty jsou pro ně přesvědčivé, které názory na základě vlastních životních zkušeností přijmou a které odmítnou.


PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu