Jitka Novotná
Moderuji Stříbrný vítr a Příběhy z kalendáře, dramaturguji Noční Mikrofórum.
Životní motto:
V každém životním období převažuje jiné. Momentálně, zejména v souvislosti s mými dětmi a jejich výchovou, mi na mysl často přichází, že jak se do lesa volá, tak se z něj i ozývá.
Co dělám v rozhlase:
Na Dvojce moderuji pořady Stříbrný vítr, Hudba, kterou mám rád, a společně s Janem Čenským také Příběhy z kalendáře. Dramaturgicky se starám o Noční Mikrofórum a Nedělní Dobré ráno. Na Vltavě provázím posluchače přímými přenosy i záznamy koncertů, nejčastěji v interpretaci Symfonického orchestru Českého rozhlasu, se kterým spolupracuji od roku 2000. Čas od času mě rozhlas vyšle i na pódium – třeba při festivalu Prix Bohemia Radio nebo při předvánočních koncertech s našimi slovenskými kolegy z RTVS.
Před rozhlasem:
…jsem v rodném Uherském Brodě zpívala a tancovala v souboru Olšava, který vedl můj otec, zpěvák a primáš. (Ozvěnou těch dní je kapela ČaroTaJ. Zpíváme v ní společně se sestrou Taťánou.) Také jsem musela docházet do hodin houslí, němčiny a angličtiny (jejichž význam jsem docenila mnohem později). V Brně jsem studovala muzikologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a obor hudební výchova – němčina na Pedagogické fakultě téhož ústavu. Po krátkém období profesního tápání (Ministerstvo zahraničních věcí, časopis Týden, ekonomický týdeník Euro) jsem šťastně zakotvila v médiích. Kmenově v Českém rozhlase, formou externí spolupráce i v České televizi.
Co mě baví:
V práci nikdy nekončící poznávání a jedinečná setkání. Okamžiky, kdy si povídáte s Liborem Peškem, Martinem Hilským, prof. Josefem Kouteckým, Eliškou Balzerovou, Jiřím Kyliánem, Radkinem Honzákem, Jiřím Dědečkem, Elínou Garančou, José Curou, Editou Gruberovou, Mischou Maiskym nebo třeba Juanem Diegem Flórezem, jsou přece samy o sobě úžasným honorářem. A v mnohém i inspirací.
Jinak mě baví leccos, knihy, filmy, voda, kolo, cestování a dobré jídlo. Nejkrásnější na tom je, že všechny tyto záliby sdílím se svými dětmi.
Co mě nejvíc dostane:
Když jsou si lidé lidmi – navzdory funkcím a slávě.
Všechny články
-
Tomáš Etzler. Jak se vyrovnával s válečnými konflikty, o nichž reportoval?
Ačkoli byl vždy o hlavu větší než ostatní, zakoušel šikanu a pocity otloukánka. Zachránil ho až sport. Co dnes pro novináře Tomáše Etzlera znamená zdolávání skal?
-
David Suchet. Mistr preciznosti na scéně i mimo ni hrál 25 let slavného detektiva Poirota
Mistr ve svém oboru. To by se dalo říct o seriálovém detektivovi i jeho protagonistovi. Onou postavou je Hercule Poirot, kterého po pětadvacet let hrál David Suchet.
-
Vstup ČR do EU. Pro hlasovalo v referendu 77 procent lidí
ČR se stala oficiálně členským státem Evropské unie 1. května 2004. Pro schválení smlouvy se vyslovilo přes 77 % hlasujících. A tak jsme vešli tam, kde jsme už dávno byli.
-
Laura Janáčková: Hudba, kterou mám ráda
Sváteční zastavení nad oblíbenými nahrávkami známé psycholožky, publicistky a sexuoložky. Připravila Jitka Novotná.
-
Zip. Módní vynález, který změnil svět
Většina z nás ho denně bere do ruky a ani nás nenapadne zamyslet se nad tím, kdo a jak tuhle věc vymyslel. Američan Gideon Sundback získal patent na zip 29. dubna 1917.
-
Kateřina Rusinová: I v paliativní medicíně se najde víc radosti, než by se mohlo zdát
Paliativní medicína je krásný obor a najde se v ní daleko víc radosti, než by se na první pohled mohlo zdát, říká Doc. Dr. Kateřina Rusinová. Znáte ji i z dětských rolí.
-
Cyril Höschl o rodičovství, svobodě a věcech mezi řádky
Zemřel psychiatr a pedagog Cyril Höschl. Poslechněte si jeden z jeho osobněji laděných rozhovorů, ve kterém přemýšlel o rodičovství, vztazích a důležitosti vnitřní svobody.
-
Jan Kučera: Hudba, kterou mám rád
Sváteční zastavení nad oblíbenými nahrávkami známého dirigenta, skladatele a klavíristy. Připravila Jitka Novotná.
-
První detektiv Auguste Dupin. Edgar Allan Poe stvořil nový literární žánr
Auguste Dupin, první detektiv v dějinách literatury a předobraz Holmese i Poirota, se poprvé objevil 20. dubna 1841 v pařížské Rue Morgue v povídce Edgara Allana Poea.
-
Fotograf Robert Vano. Cítil po emigraci výčitky vůči rodičům?
Fotograf Robert Vano kdysi toužil po kariéře herce. Jeho životní cestu lemují kuráž, pracovitost a víra. Cítil po emigraci výčitky vůči rodičům?
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 11
- 12
- 13
- 14
- 15
- …
- následující ›
- poslední »