Lucie Korcová

O cestě Československa zpod útlaku nacistů pod nadvládu komunistů a Sovětského svazu mluvili Lucie Korcová, Adam Drda a Mikuláš Kroupa v pražském Divadle X10.

V noci z 30. na 31. května 1945 bylo na pochod z Brna vyhnáno tisíce lidí. Jednalo se především o ženy s dětmi a staré lidi.

Druhá světová válka skončila, Německo prohrálo. Zatímco Češi a Slováci slavili svobodu, nad jejich německými krajany se začala stahovat mračna.

„Povídám Kutlvašrovi: ,Vy jste přebíral Prahu od Toussainta, ne?!‘ A ten Toussaint, co předával Prahu, byl u nás na cimře,“ vzpomínal Antonín Souček.

Slušní, s pohledem upřeným k zemi, svalující vinu na všechny okolo – tak vypadala většina nacistických pohlavárů, která po válce stanula na lavici obžalovaných.

Na nacistickou propagandu plíživě navázala komunistická.  Zapovězena byla třeba jakákoliv kritika Sovětského svazu.

Přestože mnozí z československých parašutistů padli během plnění svých úkolů, stále žijí druhý život. Jak ale vypadal po konci 2. světové války?

Emoční, cílená, zastrašující. Jaké nástroje používala nacistická a komunistická propaganda? A jak ovlivnila životy lidí v Československu?

V červnu 1945 zastavily v Přerově dva vlaky. Jeden vezl vojáky československé armády, druhý karpatské Němce ze Slovenska. Skončilo to tragédií.

„Strašlivé vraždy. Trýznění lidí.“ „Masakr na lidech. Pomsta.“ „Dodnes si vyčítám, že jsem se jich nezastal.“ Tak vzpomínají pamětníci na poválečnou mstu Čechů vůči Němcům.