Lukáš Jelínek

Těžko říct, jestli hnutí ANO a sociálním demokratům nahání víc hrůzy neúspěšný souboj s koronavirem, nebo slábnoucí preference před sněmovními volbami. 

Babišova vláda zná při potírání koronaviru dvě polohy. Buď nařizuje, aniž by vysvětlovala, a pak nezřídka svoje kroky revokuje, upravuje, prostě mění.

Nesčetněkrát jsme byli v předchozích letech svědky konfliktů mezi vládou a hejtmany. Štěpící linie mezi centrem a periferií je v učebnicích politologie od nepaměti.

Ve čtvrtek prohráli ve sněmovně všichni. Vláda, kterou vazba na KSČM natolik zpohodlněla, že si nedokázala pro prodloužení nouzového stavu vyjednat podporu, i opozice.

Sepisování volební legislativy zpravidla připomíná festival politického sobectví. Proto je nejlepší, když se ujme a platí dost dlouho.

Asi to s námi nebude tak hrozné, když pořád ještě máme sílu spřádat spekulace. Ta čerstvá hovoří o blížícím se odvolání ministra zdravotnictví Jana Blatného (za ANO).

Řečeno s klasikem, dámy a pánové, kdo z vás to má? Na jedné straně stát, o němž slýcháme, že je řízen manažery, odpůrci klientelismu, stoupenci spravedlnosti.

Když si Andrej Babiš (ANO) vzal na triko řízení očkovací mašinerie, nejspíš na voličské hlasy nemyslel. Je přesvědčený, že nikdo na celou operaci nedohlédne lépe než on.

Kde jsou ty časy, kdy byl Václav Klaus pokládán za symbol návratu k demokratické politice, tržní ekonomice, zkrátka k normálu. Dnes jako by zařadil zpátečku.

Od Cicerových časů se traduje, že nejlepší učitelkou je praxe. Loni jsme si to mohli opakovat co chvíli.