Lukáš Jelínek

Český nebo československý prezident nikdy ve zdejším ústavním systému za bůhvíjak dlouhý konec provazu netahal. Přesto se těšil zájmu a úctě.

Říká se, že nic není tak staré jako včerejší noviny. O plánech platí to samé. Byla to velká sláva, když premiér Babiš vyrukoval se záměrem sepsat Národní investiční plán.

Mimořádné problémy mohou svádět k mimořádným slibům a řešením.

​„Hranice nie sú korzo, aby sa tu voľakto prechádzal!,“ pravil v roce 1969 komunistický předák Gustáv Husák – a bylo po ptákách.

V umění navrhovat rozpočtové výdaje jsou čeští politici nedostižitelní. Zvlášť když se blíží volby.

Ani za koronavirové epidemie bychom neměli zapomínat, že jsme parlamentní demokracií, v níž je normální výměna politických názorů mezi vládou a opozicí i uvnitř koalice.

Do našich životů se vrací politika. Ve středu se sešel Senát a vedle běžného projednávání zákonů se věnoval také koronavirové krizi.

Mnozí politici působí dojmem, že své funkce získali za odměnu, mají je na okrasu, nebo jsou prostě jen součástí jakési hry.

Není tajemstvím, že laťka politické kultury, jež se pozná i na způsobu nakládání s veřejnými funkcemi, se u nás soustavně snižuje.  

Nenechme se mýlit, v politice přírodní zákony o střídání světla a tmy nebo léta a zimy nefungují. Nikde není psáno, že populisty pokaždé vystřídají demokraté.