Martina Pouchlá
Připravuje reportáže do vysílání a podílí se na rozhlasových pořadech.
Při práci se pohybuji mezi dvěma zdánlivě nesourodými světy – duchovnem a vědou. Náboženskými tématy se zabývám v pořadech Mezi nebem a zemí a Vertikála, vědě se věnuji mimo jiné v rozhovorech pro Studio Leonardo, tu a tam v pořadu Zaostřeno nebo v seriálech pro Vědecká dobrodružství. Za sérii reportáží ze Sibiře po stopách československých legionářů jsme se spoluautorem Ivanem Studeným získali druhé místo za nejlepší publicistický příspěvek na přehlídce Report.
Věnuji se také dokumentární tvorbě – za debut Berka se rozhodl zemřít jsem získala Prix Bohemia Radio za nejlepší audio dokument, v rámci mezinárodního ocenění Åke Blomström Award pro mladé rozhlasové talenty jsem pod mentoringem lidí z BBC a dalších evropských stanic dokončila dokument Ulita a můj díl z dokumentárního cyklu Rozdělená společnost Ty, já a Pikachu byl nominovaný na Prix Europa.
S rozhlasem se moje cesta propojila už v době studia žurnalistiky a sociologie na Masarykově univerzitě. V roce 2010 jsem v rámci novinářské praxe poprvé promluvila do éteru, což se mi nakonec stalo drogou, od které si nejsem schopná odvyknout. V Brně jsem tři roky působila jako redaktorka zpravodajství. Po pauze, kdy jsem si vyzkoušela propagovat aktivity Jihomoravského inovačního centra, jsem se vrátila k redaktořině.
Před rozhlasem jsem čile brigádila a díky tomu poznala divadelní prostředí, zákulisí výzkumů veřejného mínění i pozlátko marketingu. Psala jsem pro online média věnující se vysokému školství a pomáhala s pilotováním testů pro vzdělávací společnost. Vysílala jsem také několik autorských pořadů na studentském Radiu R, jehož program jsem v závěru studia rok a půl vedla.
Po večerech a o víkendech v poslední době natáčím rozhlasové dokumenty, externě spolupracuji se svou alma mater a snažím se pro rozhlas nadchnout studenty. A když si potřebuji od zvuků a ruchů odpočinout, tak čtu, cvičím jógu, bloudím lesy nebo cestuji. Ale i na dovolenou si někdy pro jistotu svůj skladný rekordér přibalím… co kdyby se kolem dělo něco, co by stálo za to zaznamenat?
Všechny články
-
Žijte tady a teď, radí se smíchem Erik Kučera, který žije na Havaji ve stromovém domě
Surfuje, hraje na ukulele a miluje všechno, co je spojené s oceánem. To je popis typického Havajana, dalo by se říct. Tenhle se ale jmenuje Erik Kučera.
-
Vědecké dobrodružství z Havaje mezi vulkány
Ostrov Havaj, známý jako Big Island má hned dvě prvenství. Nejvyšší horu světa, pokud se počítá i část pod hladinou moře, a nejaktivnější sopku.
-
Věda, nebo přání domorodých obyvatel? Havajci bojují o vrcholek své posvátné sopky Mauna Kea
Vrchol nečinné havajské sopky má ideální podmínky pro pozorování vesmíru – jasné noci a minimální světelný smog. Navíc umožňuje pozorovat severní i jižní hvězdnou oblohu.
-
Před člověkem se dostali na Havaj ze savců jen netopýr a tuleň. Teď přírodu ohrožují invazní druhy
Národní květinou Havajských ostrovů je žlutý ibišek. Rostlinné bohatství je tu obrovské. Původní květenu ale dnes ohrožují invazivní druhy.
-
Proč patří havajská káva k nejdražším na světě? Může za to láva
Labužníky, kteří nejsou kávoví fajnšmekři, možná překvapí, že jedna z nejdražších káv planety je z Havaje. A to káva z Kony. Čím si nápoj zasloužil svou slávu?
-
Co dělat, když přijde cunami? Po svých se dostat na nejvyšší bod, radí na Havaji v tamním muzeu
Severovýchodní pobřeží havajského Big Islandu bylo v minulosti poseto železničními mosty a tunely. Dokud je v roce 1946 všechny nesmetla vlna cunami.
-
„Odnést si písek z havajské pláže nosí smůlu a lidé ho posílají zpátky.“ Projděte se po Big Islandu
Pohyb Pacifické tektonické desky vyzdvihl nad hladinu moře největší řetězec vulkanických ostrovů na světě – Havajské souostroví.
-
Vepřové na Havaji? Dlouho vařené v listu taro, dietní a úžasně dobré
Vepřové je dnes na všech havajských ostrovech velmi oblíbené. Martina Pouchlá vyzkoušela tradiční recept v jednom nenápadném, ale o to proslulejším rodinném bistru…
-
Potomci z farářských rodin
Chodit do kostela poslouchat kázání vlastního táty? Pro děti z farářských rodin je to nedělní samozřejmost. Jak vyrůstání na farách ovlivnilo jejich dětství i vztah k víře?
-
Z dělnického prostředí k Nobelově ceně. „Jsem genetik, ale vlastní geny neznám,“ říká Paul Nurse
Paul Nurse nepochází z rodiny vysokoškoláků. Zabývá se genetikou, ale neví, kdo je jeho otec. „Musíte mít vášeň a zvědavost,“ radí všem, kdo by se chtěli vědou zabývat.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- …
- následující ›
- poslední »