Martina Rasch

Už druhou sezonu působí v Dejvickém divadle. Jaký preferuje režijní přístup? A jakým způsobem si ona sama obléká roli? Ptá se Karolína Koubová.

Respektovaná herečka se zamýšlí nad tím, jak moc je pro člověka důležitá příroda a mluví o tom, že ji odjakživa lákalo co nejpřirozenější herectví.

V dějinách umění ji zajímá nelineární čas. Myšlenky o něm zakomponovala i do výstavy Mlčící jaro v Národní galerii. Minulá díla totiž ožívají i v jiném kontextu umění.

Už na JAMU ho zajímala herecká nuda nebo herecká úzkost. V Městských divadlech pražských hraje fenomenálního českého muzikanta v inscenaci Ježek.

Psát příběhy začala už v pěti letech velkými tiskacími písmeny. V knihách pro děti včetně Kosti odkazuje k morálním hodnotám a přátelství.

Dvanáctiletý muzikant už několik let oslňuje poroty klavírních soutěží. Nejnověji se stal vítězem 14. ročníku Mezinárodní Novákovy klavírní soutěže. Je synem houslistů.

Spolu s japonskými vědci zkoumá fenomén extrémní sociální izolace. Hikikomori je podle něj symptom společnosti a není kulturně podmíněný.

Její tým obnovil zapomenutý prostor biografu z třicátých let minulého století a snaží se nejen audiovizuálními projekty zpestřovat volný časem lidem z okolí.

Režisér a herec se zamýšlel nad tím, co lidem může dát divadlo, že se toužil stát lékařem a proč je důležité mít každý den odvahu.

V knihách pro děti nahlíží historii přes současné pátrání, ideálně dobrodružné. Napsala sérii Hanka versus historie a za díl Medailon Emilky Horové získala Zlatou stuhu.