Martina Rasch

První ucelenou přehlídkou její tvorby v Česku je výstava v Galerii Villa Pellé s názvem PRODIGY. Ten odkazuje k divu nebo zázraku, který se propojuje s každodenností.

Studoval hru na housle, ale odjakživa ho fascinovala viola. Nakonec jeho první angažmá v Japonsku vedlo k tomu, že housle odložil nadobro. Vyučuje v Bruselu a Drážďanech.

Téma pomsty a hněvu zpracovává ve své třetí knize Co já? Co ty? Román o tom, co se dá a co už nejde odpustit, má i rozhlasovou podobu. 

Vedoucí Oddělení rozhlasových přenosů mluví ve speciální silvestrovské Vizitce o práci přenosáka, o zážitcích z olympiád, o technickém vývoji, o nepoužívaných vysílačích.

Osaka podruhé a Japonsko potřetí hostí světové Expo. Výstavu vnímají Japonci skepticky. „V současnosti mají hluboko do kapsy a negativa podle nich převažují nad pozitivy.“

Patří k nejvýraznějším českým pěveckým osobnostem posledních desetiletí. Umělkyně světového formátu se pohybuje mezi písní, operou, starou hudbou i současnou tvorbou. 

Jako mimořádně nadané dítě studoval exkluzivní hudební školy v Kyjevě a Petrohradu. Na Ukrajině dirigoval orchestry i sbory, zpíval, přesto se rozhodl odstěhovat do ČR.

Symbióza mezi hledištěm a jevištěm ho baví a naplňuje. Povinností herce je podle něj se učit. „Jsou hry, které prostupují společenskou situací, která se rychle mění.“ 

Respektovaný román Krev je jenom voda o patologické atmosféře v jedné rodině se dočkal českého překladu. Jedna z postav má narcistickou, histriónskou a bipolární poruchu.

Před obrazy v galeriích se dostáváme do blahodárného přítomného okamžiku. Vnímání umění je opak sledování sociálních sítí.