Martina Rasch

Za postavu Vojcka v inscenaci Michala Háby Vojcek – jednorozměrný člověk získal cenu Divadelních novin za mužský herecký výkon bez ohledu na žánr.

Touto technikou maluje venku. Voda podle ní přenáší jemné vlivy prostředí, třeba jehličí, když zachycuje borovice. Pět let dávala dohromady knihu Akvarel VY-HRA-ZEN.

Film Viktora Horáka a Pavla Sýkory se dostal i na shortlist „velkých“ Oscarů. Absolventský snímek je dobovka o dvou mužích, kteří stojí na opačných stranách barikády.

Mají rádi postavy, které jsou osamocené. Nikdo mě nemá rád se mělo jmenovat drama o Olze Hepnarové. Hrdinka jejich nového filmu nachází člověka, který ji má rád.

Je výraznou uměleckou šéfkou opery Moravského divadla, kde ale se sezonou končí. Naposledy rozvířilo debatu její zpracování Janáčkovy Její pastorkyně – Jenůfy.

V debutu V dálce křičelo město jde hrdina po mystické cestě s kulisami běžného světa. A vliv v něm má příroda. „Potřebujeme zažívat, že je tu něco, co nás přesahuje,“ říká.

 Po sedmi letech v angažmá Národního divadla se rozhodl odejít na volnou nohu. Vůbec první rozhlasovou roli dostal v psychothrilleru Mizení.

Je podle ní dobré mít přátelský vztah s technologiemi, ale je taky dobré je chránit. „AI skrze mé texty vyhmátla styl, kterým píšu, pochopila vzorec v mém myšlení,“ říká.

V nejnovější inscenaci Clouds pracuje s dětmi a dospívajícími, s nimiž pátrá po způsobech vyjadřování pocitů. „Potřebu mít hlubší přátelství mají děti i dnes,” říká.

Sochař a organizátor výstav vypráví, jak podstatný je pro něj vnitřní prostor sochy a jak má rád, když je umění pravdivé.