Martina Rasch

I díky dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, který Česko reprezentuje na Oscarech, má nabitý diář. Jako dítě toužila být spisovatelkou, teď píše své paměti a detektivku.

Švandovo divadlo mělo výjimečný rok. Českou inscenaci Dívenka na trampolíně, inspirovanou životem Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, vyvezlo do USA a taky do Kanady.

Sází na tvorbu v proudu vědomí nejen při psaní scénáře i na place. Ovlivnil ho styl Věry Chytilové a Marca Ferreriho. Jak se natáčel nezávislý film Švábi? 

„Chtěli jsme ukázat, že změny v krajině jsou intenzivní a viditelné pouhým okem,“ říká ve Vizitce k seriálu Krajina Dana Bárty. Kdy přesedlal z brouků na vážky?

Proslul řadou intervencí do veřejného prostoru, kterými provokuje občany i instituce. Graffiti scéna, kde se v 90. letech pohyboval, ho přivedla k zájmu o veřejný prostor.

Společně tvoří tvůrčí duo Divadla Kozel ve fraku. Hrají pro dospělé, děti i mládež. „Máme touhu si vychovat diváky, kteří se budou vracet,“ vysvětlují ve Vizitce.

Odložit šaty je název publikace, které ovlivnila výtvarná díla českých malířů. „Je to emoční krajina, do které jsem se pokládala. To odkládání je i mým odložením věcí.“

Muzikoterapii se věnuje přes 30 let. Dá se využít jako léčba, ale dokáže být pro člověka a rozvojovou cestou. Řádné vzdělání uměleckých terapeutů považuje za zásadní.

Moc literatury spočívá v tom, vyprávět něco o tom, co neznáme, a přinášet pohledy, které běžně nevnímáme. Je autorem románu Medúzy a jeho debut Srpny se stal bestsellerem. 

Samizdat ji zajímá z pohledu grafických prostředků. Stojí za pestrou obrazovou a grafickou podobou publikace Revolver Revue – Out of Ghetto Magazine: Jak se dělá samizdat.