Martina Rasch

Rozhlasový dokument je minoritní, ale zásadní žánr. Jako dramaturg Radiodokumentu na Vltavě se snaží, aby byl pestrý, otevřený a ukazoval širokou škálu forem i témat.

Zajímá ho, jak se v jídle zrcadlí mentalita. Na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě stojí za sekcí Jídlo a doba, která nabídne 30 snímků o stravování z dob socialismu.

Jednotlivá ministerstva a státní orgány se podle něj od sebe nemusí vizuálně odlišovat jako konkurující si firmy.

Působí jako kurátorka na volné noze a dlouhodobě se věnuje vizuální gramotnosti. Jsme pod přívalem obrazů, vizuální doba má vliv na to, jak se na výtvarné dílo díváme.

Vychází z graffiti scény 90. let. Tehdy Prahu poznával z pohledu, který ho donutil ke globálnějšímu uvažování o městech i jinde ve světě. Je tvůrcem největšího muralu v ČR.

Mainstream si nejprve odpírala, teď ho dělá i v kombinaci s hutnějšími žánry. Nově připravuje dokumentární film o stáří, ke kterému ji inspiroval dědeček.

Patří k nejvýraznějším jazzovým osobnostem. Působí také jako pedagog, což je pro něj příležitost, jak zůstat v kontaktu s mladými lidmi a připomínat si nové hudební trendy.

Úspěch české tvorby podle ní není zanedbatelný a v českém designu vidí obrovský, dosud nevyužitý potenciál. Důležité je ale podporovat výrobu.

Vystudoval divadelní režii, nakonec se dostal k televizní režii a díky své profesi točí filmy o umění. Vedle portrétů výtvarníků mluví ve Vizitce i o Janu Schmidovi.

Před dvaceti lety založil barokní orchestr Collegium 1704 a vokální ansámbl Collegium Vocale 1704. Dnes jsou špičkovými soubory s obrovským renomé i v zahraničí.