Martina Rasch

Ročně mu vychází až tři knihy. Jeho tvůrčím alter egem je František Kotleta, který píše brak s velkým B, u Leoše Kyši je tomu jinak. Přiznává, že psaní je pro něj droga.

Je členem Umělecké rady divadla Ponec, která se ustavila po období, kdy z divadla odešly výrazné osobnosti českého tance. Jak tuto situaci vnímal a jak na ni pohlíží teď?

Ona i její atelier sídlí ve Zlíně. Naposledy se svým týmem získala ocenění Grand Prix Obce Architektů v kategorii urbanismus za proměnu Tržiště pod Kaštany ve Zlíně.

S Vltavou se přátelí od mládí. V přístavu pod Vyšehradem začínal jezdit na lodi a dnestam trénuje mladé jachtaře. Silný vztah má k loděnici, která je kulturní památkou. 

„Konzervatoř je absolutně rozhodující. To, co se ve studentech zasadí, se na vysoké škole zpřesní a prohloubí,“ vysvětluje ve Vizitce.

Muzeum by podle ní mělo působit důstojně. Podrobná rešerše až ve světovém kontextu předcházela tvorbě loga a celé vizuální identity Městského muzea a galerie ve Svitavách.

Zajímají ho hudební dějiny. Zkoumal společnou hudební historii Lužických Srbů a Čechů i hudební kulturu Čechů v zahraničí. Jeho kniha o Bedřichu Smetanovi je pro děti.

Kdysi se zapřísáhl, že nebude zpívat česky. Teď se s texty v češtině cítí autentičtěji a i jeho nové album Občas to tak mám je české. „Za angličtinu jsem leccos schoval.“

Věří, že hudba dokáže měnit myšlení a lidé se skrze ni stávají lepšími. Nebula znamená mlhovina, která se neustále proměňuje, a je to i  název jejího nejnovějšího projektu.

Patří mezi nejvýraznější osobnosti mladé ilustrátorské generace. Sama jako dítě vyrůstala na knihách s obrázky Jiřího Šalamouna. Zajímá ji vizuální aktivismus.