Martina Rasch

Jeho film Od marca do mája je netypicky o tom, co se nemění, o spokojené rodině. „V životě podle mě je i to, co zůstává,“ říká ve Vizitce.

Dětství strávil venku. Teď je otcem projektu Terapie mezi stromy, kde propojuje duševní zdraví s přírodou. „Obraz nás může zastavit, začneme ho zkoumat a uvolníme napětí.“

Vede vzdělávací programy v Centru současného umění DOX. „Pokud je naše zkušenost uvědomělá, probíhá v rámci více smyslů, může se lépe vytvořit paměťový záznam v mozku.“

Propojuje galerie i sbírky umění. Prague Art Weeku se zaměřuje i na podporu mladých umělců. „To, jestli je dílo prodejní, by neměl být primární motiv, proč vzniká.“

Mluví s Ondřejem Cihlářem o tom, jak vypadá její tvůrčí proces, co jí dal songwriterský kemp, kde si zkusila napsat popový hit, a přiznává taky, že je pro ni hudba terapií.

Její debut Ta druhá upozornil na fenomén sourozenců dětí s postižením. „Téma filmu má odrážet aktuální dění. Musí rezonovat se mnou i s širším okruhem lidí,“ říká.

Filmová díla podle něj dávají životu exotickou nadstavbu. „Na mé práci mě fascinuje, že každý rok zjišťuju, jak jsou filmaři talentovaní,“ popisuje Karolíně Koubové.

Herečka a dabérka se zamýšlí nad mladou generací herců, nad tím, co pro ni znamená civilní herectví a popisuje, jak správně ‚placírovat fóry‘.

Jako malá byla překvapená, kolik dechu potřebuje, aby vyloudil tón. Dnes patří mezi nejlepší klarinetistky u nás.

Stát na jevišti a zpívat je pro ni „nejvíc“. Sólistka Národního divadla moravskoslezského v Ostravě zastává ve zpěvu metodu přirozenosti, pravdivosti hlasu a dechové opory.