Martina Rasch

V sobotu 6. září se v přírodním divadle v pražské Šárce uskuteční slavnostní představení Smetanovy Libuše k 20. výročí obnovení tradice šáreckého přírodního divadla.

Je první ženou v historii České filharmonie s definitivou ve spodních smyčcových nástrojích. Vede jen samé violisty – muže, před kterými si získala umělecký respekt.

Jeho snem je Muzeum architektury jako jednotící instituce. Sídlo by měla v budově bývalého Nákladového nádraží Žižkov. „Nemůžeme ztratit ikonu, kterou je Vyšehradský most.“

Naposledy zaujala knihou Spojenci, která je nejen o osvobození Plzně Američany. Do textů a ilustrací zakomponovává vzdělávací prvek. Baví ji, když ilustrace dorozvíjí text.

Podílel se na prvním i druhém dílu veleúspěšné české hry Kingdome Come: Deliverence. Obor digitálního herectví je podle něj daleko širší než jednotlivé cutscény.

Její dokument Ještě nejsem, kým chci být o fotografce Libuši Jarcovjákové bude bojovat o cenu Oscar v kategorii Nejlepší zahraniční film.

Jako první žena u nás si stoupla za gramofony. Mimo to kreslí a jako umělkyně by se zase ráda víc věnovala výtvarnu. „DJing je navázaný na to, jakou energii vám dají lidé.“

Jaké japonské umění inspirovalo impresionisty nebo třeba Alfonse Muchu? A mají Japonci čas chodit na výlety? Ptá se Karolína Koubová.

Kulturní akce jsou podle něj skvělým nástrojem turistického ruchu, overturismus zase jeho chybným managementem. Je vystudovaný sinolog a Šanghaj má za svůj druhý domov.

Je ředitelkou kůru baziliky sv. Jakuba v Praze a vede Mezinárodní varhanní festival, který se koná už potřicáté.