Lenka Novotná

Zoja Mikotová absolvovala střední výtvarnou školu a poznámky k režii si dodnes kreslí. Paralelně ji ale uchvátila pantomima, s níž se poprvé setkala ve čtrnácti.

V pěti letech se Jiří Lábus rozhodl pro herectví. Variabilitu svého hlasu poznal jako dítě, když s pomocí hrnečku vdechl život knižním scénářům.

Tuzemská hudba rodákovi z Tokia Chuhei Iwasakimu učarovala v polovině nultých let, kdy v Japonsku slyšel Českou filharmonii. Konzervatoř i vysokou školu studoval v Praze.

Kryštof Eben vystudoval matfyz a podílí se na vývoji předpovědních modelů. Kromě toho ale stále hraje na několik nástrojů v kapele Bratři Ebenové. Jak si pánové dělí práci?

Režisér Soukromé vichřice nebo pohádky S čerty nejsou žerty vypráví o svých porevolučních snahách zaznamenat komunistická zvěrstva nebo o bojích se skutečnými čerty.

Málokdo u nás rozumí zvonům a varhanám jako Radek Rejšek, absolvent kompozice na JAMU, muž který pro Český rozhlas přes třicet let natáčí zvuky zvonů po celé republice.

Piano jej fascinuje odmalička. Hraje na něj, komponuje, piana prodává, píše o nich a zasazuje se i o to, aby v této republice nechyběli odborníci na jejich opravu.

Legendární „Bróďa“ nás opustil před dvaceti lety. Nad unikátními rozhlasovými nahrávkami na něj vzpomíná režisér a přítel Zdeněk Zelenka a Brodského profesní kolegové.

Málokdo k němu má neutrální vztah, někteří ho adorují, jiní nesnášejí. Jistě však v české kultuře zanechal nesmazatelnou stopu, ať už jako filmař, pedagog nebo myslitel.

Nejen posluchači během vysílání Mozaiky používají svůj sluch. Poslouchat nejen editory, ale také své hosty, musí i rozhlasoví moderátoři. Ti naši referují o své práci.