Petr Turek

Josef Vohryzek v recenzi knihy Jiřího Weila poodhaluje principy moskevských politických procesů ve třicátých letech 20. století. 

Komentované fragmenty závěti patrně největšího českého literárního kritika uvádíme spolu s dvěma básněmi z jeho pozůstalosti.

Autor ohledává téma smrti z nejrůznějších úhlů pohledu, uvažuje o tom, jak pohlížíme na smrt vlastní i na smrt druhého člověka, téma smrti nahlíží i ve vztahu k válce.

Moravský lékař, malíř a spisovatel sepsal počátkem 19. století svou autobiografii, v níž shrnul výhradně nešťastné příběhy svého pestrého života.

Karel VI. Schwarzenberg (1911–1986) byl historik, heraldik, náboženský a politický esejista a příležitostný beletrista, šestý majorátní pán orlické větve Schwarzenbergů.

Anglický renesanční učenec analyzuje ve svém textu podstatu dvou výrazných lidských negativních vlastností a dochází k závěru, že zejména zášť je povahy ďábelské.

Jazykovědec, anglista a bohemista Vilém Mathesius (3. 8. 1882 – 12. 4. 1945) patří k vrcholným představitelům českých humanitních věd v meziválečném období. 

Spisovatel a žurnalista Karel Horký (1879–1965) byl jedním z nejplodnějších českých fejetonistů, ve své tvorbě navazoval úspěšně na literární tradici Jana Nerudy.

Texty novinářky, spisovatelky a překladatelky z její novinářské tvorby se věnují „drobným“ všednodenním jevům a společenským typům, některé reagují i na zlomové události.

Lawrence požaduje spojení duše a těla, volá po obratu člověka k přirozenosti, instinktům a intuici. Jedině tento obrat může pomoci vyřešit krizi v mezilidských vztazích.