Martina Rasch

Práce v rozhlase je mu profesně nejbližší. Jako režisér se snaží vlámávat do duší lidí skrze dramatické postavy. „Když hru slyším, musím ji i vidět,“ říká ve Vizitce.

V projektu Negativy z popelnice oživuje staré negativy. Sbírka čítá na milion záběrů. Nejen za archivování negativů získal ocenění Osobnost české fotografie 2024.

Jeho tým z platformy kolemhlíny slaví úspěchy se stolem Around, který je ručně vyrobený z kamenických odřezků a hlíny vytěžené při stavbě linky pražského metra D.

Toníkova přímá lyrika, to je název básnické sbírky germanisty a rodáka ze slezské Osoblahy, který se věnuje mapování moravské německy psané literatury i její popularizaci.

Už po několikáté je nominovaná na Českého lva za nejlepší kostýmy. „Zásadní je pro mě příběh. To, jestli se odehrává v 19. století nebo v 60. letech, je pak další věc.“

Proces malby pro ni není klidný ani nežný, i když se za takové označují její obrazy. „Malování je pro mě plné emocí, není to arteterapie,” říká ve Vizitce.

Podílel se na prvním i druhém dílu veleúspěšné české hry Kingdome Come: Deliverence. Obor digitálního herectví je podle něj daleko širší než jednotlivé cutscény.

Sonda do zkušebního procesu inscenace Já, Feuerbach je jeho nejnovějším dílem v podobě filmu Já, herec. V Rusku dělá antropologická bádání, která odívá do knih a do filmů.

Dokument Svět mezi námi o obrovském úspěchu fotografky Marie Tomanové v USA je vlastně portrétem tvůrčího partnerství. Pozitivní a radostný film diváky uchvacuje.

Režiséry a producenty oslovuje svým rukopisem. Má ráda dlouhé záběry a inspiruje se fotografiemi. Původně chtěla být investigativní novinářkou či válečnou reportérkou.