Martina Rasch

Držitel osmi Českých lvů mluví o emocionální schopnosti zvuku ve filmovém díle. Popisuje, čím je pro něj prostorový zvuk, proč poslouchá dozvuky kroků nebo aut v ulicích.

S Ondřejem Cihlářem se taky bavil o slováckém folkloru i o tom, proč člověk v globalizovaném světě nepozná Horňáka od obyvatele New Yorku.

Jeho obrazy se prodají často dřív, než začne výstava. Sám úspěchu ale odmítá podléhat. Nejvíc občerstvující je pro něj ticho, které usměrňuje unavující tok myšlenek.

Vítěz Magnesie Litery za nejlepší prózu v románu Rozložit paměť rozdvojil sebe. Jaký obraz sebe nacházíme ve vzpomínkách?

Nepřítelem minulosti je historie, cituje francouzského historika Pierra Noru. Ve snímku o věznici v Uherském Hradišti chtěl dospět k vícehlasu s pohledy na naši minulost.

Co je fotografie dnes? To rozkrývá ve své tvorbě i na výstavě Metanoia v pražské Galerii Fotografic. Změny fotografického média zkoumá také ve svých teoretických pracech. 

Transcendentno a experiment jsou pilíře dramaturgie divadelního spolku JEDL, kterého je spoluzakladatelkou, ředitelkou a herečkou. Ve Vizitce mluví o přístupu k herectví.

Moderuje podcast Doba složitá, píše romány a věnuje se slam poetry. Na architektuře se jí vždy líbilo to, že snoubí humanitní i technické obory. 

Krátkometrážní film Lawrence z Moravie odpremiéroval na lisabonském festivalu animovaného filmu Monstra. Příběh českého orientalisty Aloise Musila vměstnal do 13 minut.

Vše, co potřebuje k tvorbě, nachází v přírodě. Důležitý je pro ni dotyk, nejraději maluje prsty. „Jako dítě jsem měla ekzém, malovala jsem v pytlíčkách, dnes mám rukavice.“