Mikuláš Kroupa

„Povídám Kutlvašrovi: ,Vy jste přebíral Prahu od Toussainta, ne?!‘ A ten Toussaint, co předával Prahu, byl u nás na cimře,“ vzpomínal Antonín Souček.

Slušní, s pohledem upřeným k zemi, svalující vinu na všechny okolo – tak vypadala většina nacistických pohlavárů, která po válce stanula na lavici obžalovaných.

Na začátku léta 1951 zatkla Státní bezpečnost (StB) Hanu Johnovou a jejího snoubence studenta Otakara Čeňka Trunce. Hana dostala 13 let a Otakar 15 let vězení.

Na nacistickou propagandu plíživě navázala komunistická.  Zapovězena byla třeba jakákoliv kritika Sovětského svazu.

Emoční, cílená, zastrašující. Jaké nástroje používala nacistická a komunistická propaganda? A jak ovlivnila životy lidí v Československu?

Jako sedmnáctiletý se vypravil Viktor Wellemín s bratrem do exilu a vstoupil do armády. Zatímco válčil kdesi u Tobruku, nacisté mu zavraždili v koncentračním táboře rodiče.

Bylo mu 14 let, když ho sovětská justice odsoudila na deset let. Leonid Dohovič, který se narodil v Užhorodu do rodiny řeckokatolického kněze, šel do vězení na jaře 1950.

Krvavě potlačené povstání v Přerově, masakr v Javoříčku, česká odplata a násilí vůči Němcům. Květen 1945 přinesl na mnoha místech také smrt a zoufalství.

„Babička mi vyprávěla, že ženy zatarasovaly dveře a nechtěly muže pustit ven. Protože se toho 5. května drali do ulic, že chtějí osvobozovat Prahy,“ vypráví Mikuláš Kroupa

„Ježišmarjá, tady je lidí! Jak jste to věděli?!“ opakovala tenkým hlasem až k slzám dojatá 94letá Jarmila Hermanová u pomníku „Padlým hrdinům za vlast“ v Želivci.