Mikuláš Kroupa

Dne 11. října 2026 ve věku 79 let zemřel český herec a dabér Jiří Štěpnička. Před čtyřmi lety vyprávěl pro Paměť národa svůj příběh. Popsal dramatickou událost z roku 1951.

Přátelský člověk, bez předsudků, otevřený jakékoliv diskuzi, a také tvrdohlavý muž, který si pěvně stojí za svými názory – tak o Janu Litomiském mluví přátelé a známí. 

O Václavu Havlovi si „něco“ myslí snad každý člověk v této zemi. Jedni ho milují, druzí mu vyčítají heslo sametové revoluce „Nejsme jako oni“, nevypořádání se s komunisty.

Jak to vypadalo na českém území ještě před tím, než vzniklo Československo? Jak si pohraniční vesnice a města pamatuje německé obyvatelstvo? 

„Když budeš dobrým člověkem, tak si můžeš být jistý, že bude na světě o mizeru méně. Kdybychom si to všichni vzali za cíl, nebylo by nám fajn?“ Motto Marianny Tomašovské.

Evangelický farář Miloš Rejchrt míval u veksláků, zlodějíčků, násilníků a jiných vejlupků z pražského podsvětí pověst ostrého chlapíka, „co si dělá z fízlů dobrý den“. 

Major Státní bezpečnosti Jaromír Ulč se pokoušel zlomit k udávání a pravidelné spolupráci evangelického faráře, mluvčího Charty 77 Miloše Rejchrta. Dopadlo to naopak. 

Když se na někoho objevilo udání, šel do hospody, předstíral, že je opilý, a v náprsní kapse měl povystrčený papírek se jmény lidí, na které se nejspíš chystalo gestapo.

Českoněmecká rodina žila v Sudetech. Na začátku 2. světové války rodiče s dcerou utekli před nacisty. Na konci války chtěli Sověti maminku popravit, zachránila ji dcera.

V tu chvíli se ve Vladimíru Požárovi něco zlomilo. Vrhl se na dozorce a prohodil ho dveřmi. Pak už jen řekl „Kluci, běžte rychle pryč, tady to nebude hezký.“