Znamení:
Býk (1957)
Životní motto:
Jdi svou cestou a nech lidi mluvit. (Dante, Marx)
Co dělám v rozhlase:
Komentuji zahraničněpolitické události. I když z rádia – a někdy i z televize – promlouvám bezmála dvacetiletí, je Radiožurnál prvním elektronickým médiem, v němž jsem nastálo zakotvil. Předtím jsem se živil jako „psavec“. Především za rozhlasové komentáře jsem dostal Peroutkovu cenu za rok 2008. Jsem také nositelem Ceny novinářských křepelek.
Před rozhlasem:
Začínal jsem v Lidové demokracii, pokračoval v Občanském deníku, Lidových novinách, časopisu Týden, který jsem pomáhal zakládat, Zemských novinách, Hospodářských novinách a centrální redakci Deníků Bohemia. Působil jsem zpravidla v zahraničních rubrikách (ty v časopisu Týden a v Hospodářských novinách jsem vedl). V Zemských novinách a přechodně i u Deníků Bohemia jsem byl zástupcem šéfredaktora. Z novinařiny jsem poodešel v roce 1999, kdy jsem byl půl roku na Hradě jako poradce prezidenta Havla pro Asii, Afriku a Latinskou Ameriku. Jako novinář specializovaný na zahraniční záležitosti jsem hodně cestoval – byl jsem například v Austrálii, v Japonsku, v Kostarice, v Nikaragui, na Tchaj-wanu, v Izraeli, v Turecku, Indii, Vietnamu, ve Spojených státech, Libanonu, Jordánsku, v Malajsii…
Co mě baví:
Podrobný výčet mých osobních zálib by v některých posluchačích mohl vzbudit dojem, že si z nich utahuji. Posuďte sami: pěstování bambusů, předsokratická filosofie (PhDr.), srovnávací religionistika. Vypůjčím si tedy raději k seriózní charakterizaci některých svých dalších umanutostí postavy ze Švejka. S kadetem Bieglerem mne pojí zájem o vojenskou historii, nezadržitelně sklouzávám k mentorství jako poručík Dub, a protože mám několik rysů společných s nadporučíkem Lukášem, musím nutně sdílet jednu zálibu i s ním. A jinak? Hraji na kytaru, šestistranné bendžo a na mandolínu, vyhýbám se sportu v jakékoli podobě a denně zkonzumuji povážlivé množství zeleného čaje. Rozhodně mne ale neurazí ani dobré pivo či jemná whisky.
Co mě nejvíce dostane:
Osobitost.
Z rozhlasové pavlače aneb Víte, co se o Vás říká?
Jdi svou cestou a nech lidi mluvit. (Dante, Marx)
Všechny články
-
Úplatky
Himalájský sněžný muž Yeti a úplatky za přestup z jedné do druhé české politické strany mají jedno společné. Kdekdo o nich mluví, ale jejich existenci se nepodařilo...
-
Kdo to zaplatí?
Libanon se po měsíci války pokouší vrátit k normálnímu životu. Ale bude to mít těžké, o střechu nad hlavou přišlo kolem dvou set tisíc lidí. Těm bude třeba zajistit...
-
Končící vláda
Vláda dnes podá demisi. Kabinet Jiřího Paroubka ale povládne i nadále. Vypadá to na rozpor, ale žádný v tom není. Dosavadní vláda totiž podle všeho zůstane u moci d...
-
Nový předseda
Předsedu Poslanecké sněmovny vyzdvihla ústava na třetí nejvýznamnější místo státu. Muž či žena, která funkci zastává, stojí ústavně i nad premiérem. Za normálních o...
-
Zdi
Evropa si o víkendu připomněla pětačtyřicáté výročí vzniku Berlínské zdi a nenašel se jediný silnější hlas, který by si stavbu, u níž vyhasl život dvou stovek lidí,...
-
Převlékání kabátů
Asi mi neporadíte, jak se v jazyce šóna, případně v jazyce sindebele řekne "převlékání kabátů". A poněvadž to nevím ani já, přišli jsme společně o skutečně efektivn...
-
Ještě jednou CzechTek
Ani o víkendu nám nedal pokoje nudný evergreen české politické scény jménem CzechTek. Říkám nudný, ale rozhodně tím nemyslím, že na rvačku na Tachovsku se má zapome...
-
Verdikt Ústavního soudu
Rozhodnutí Ústavního soudu, které dědičkám hraběcího rodu Salmů otevírá cestu k restituci mnohamiliardového majetku na Blanensku, vyvolalo, a ještě vyvolá, mnohé z...
-
Připomínka jednoho výročí
Přesně před jedním stoletím a třemi čtvrtinami století dalšího se narodil František Josef I., rekordman v držení českého trůnu. Ten mu patřil celých šedesát osm let...
-
Nic netrvá věčně
Nic netrvá na světě věčně, ani láska k jedné slečně - praví se v rozkošné staropražské odrhovačce. Čím je člověk starší, tím lépe snáší, že toto jednoduché pravidlo...