Mysli než uhneš!

8. srpen 2006

Kdo o prázdninách vyrazil na delší cestu po dálnici, pak se určitě nevyhnul koloně. Ať už proto, že se kvůli opravám silnice svádí doprava do jednoho pruhu, anebo prostě proto, že se stala dopravní nehoda a provoz se zastavil. A tady pak mnohdy nastává problém, který je zároveň bojem s časem. Přes všechna ta stojící vozidla se totiž k místu nehody musí dostat záchranáři - sanitky, policisté, hasiči. Od července by to ale měli mít snazší, protože podle novely zákona o silničním provozu jsou řidiči souběžně jedoucích vozidel povinni před zastavením v koloně vytvořit mezi sebou jeden jízdní pruh pro průjezd záchranářských vozidel.

Asi bychom marně hledali člověka, který zůstane vnitřně klidný, když uslyší blížící se houkající vůz. Policisté jedou k nehodě, někde se něco stalo, někdo potřebuje pomoc, ovšem když se zvuk houkačky změní na důraznější, pak to znamená, že policejní vůz nebo sanitka musela zastavit a počkat, až se uvolní cesta před ním. Novinka v zákoně by proto měla zajistit rychlejší příjezd záchranářů. Je to svým způsobem jednoduché.

"Ten, kdo je v pravém pruhu, zajede co nejvíce doprava. Ten, kdo je v levém, co nejvíce doleva. Uprostřed pak vznikne dostatečný prostor, kterým projedou na dálnici například i hasiči a společně se sanitkami a policií se na místo nehody dostanou co nejrychleji," přibližuje dopravní znalec Stanislav Huml, bývalý šéf Středočeské dopravní policie.

Tam, kde jsou tři pruhy v jednom směru, je povinnost řidičů v koloně vytvořit pruh pro záchranáře mezi pravým pruhem a prostředním. Ve skutečnosti se s tím ale v povozu setkáme minimálně, i když někteří tvrdí, že se tak děje. Bohužel ti, pro které je tento speciální pruh kolonou vytvořen, mají poněkud jiné zkušenosti.

"Zatím jsem se s tím nesetkal. Máme problémy s normálním průjezdem, o vytváření nějakého pruhu nemluvě. Lidi ani nenapadne, že by ho měli vytvořit. Navíc jsou takoví, kteří se snaží s výstražnými světly jet za námi a protáhnout se kolonou. Neuvědomují si, že někdo vpředu nemusí udělat místo, my zabrzdíme a oni do nás narazí. Stává se to," konstatuje Bořek Bulíček, který přijíždí k nehodám se sanitkou.

Jeho slova potvrzuje Jaroslav Ulma z pražské dopravní policie. "Řidiči tento pruh nevytváří. Uhýbají tam, kam to jde, ale vytvořit pruh na projetí se zatím nenaučili. Možná je stále ještě příliš brzy, ale zatím to podle našich zkušeností neumí."

Přesto se policisté snaží raději kličkovat mezi auty, než aby vjeli do odstavného pruhu.

"Bojíme se do něj vjet, protože při jízdě v něm se nám může stát, že řidič, když uslyší houkačku, uhne těsně před nás a nehoda je na světě. Pro nás je opravdu bezpečnější jezdit mezi pravým a prostředním pruhem."

Ostatně také Stanislav Huml ze své dlouholeté policejné praxe potvrzuje, jak nebezpečné mohou být nejen pro záchranáře odstavné pruhy na našich dálnicích. "Je-li někde nějaký most, pak tam zpravidla odstavný pruh končí, a pokud jsme jezdili k nehodám na dálnicích, pak se občas stalo, že jsme přijeli někam, kde nebylo jak pokračovat. Potom jsme se museli pracně doslova probíjet dopředu přes stojící auta. Navíc lidé v kolonách často zastaví na krajnici, aby vykonali nutnou potřebu. Rozhodně je tedy lepší a bezpečnější vytvoření volného pruhu pro záchranáře uprostřed kolony."

Takže na závěr to nejpodstatnější: jak nejsnáze vytvořit ve dvou- či tříproudé koloně volný střední pruh pro záchranáře.

"Doporučuji zastavit si s patřičným odstupem od auta před námi, alespoň půl metru až 1 metr pro potřebné manévrování. Když to udělají všichni, pak mají všichni dostatek prostoru, aby zákonu vyhověli a pomohli záchranářům."

Spustit audio