Josef Veselý

Barunka byla čiperné, svěží stvoření. Neměla na samotě pod parkem mnoho družek, matka ji nemilovala. Když přijela ba­bička, zamilovala si ji ze všech dětí nejvroucněji.

Vydejme se do jednoho krásného údolí, ale nejenom po březích Úpy se budeme procházet, neboť stop, směřujících přímo či nepřímo k tajemství Barunky Panklové, je víc.

I dnes setrváme ve společnosti paní Boženy Němcové. Oč světlejší je její postava, o to zamlženější, nejasnější, ba temnější je její původ.

Přinášíme vám začátek zprávy o jednom velkém lidském životě. Patřil osobnosti, která marně hledá sobě rovný formát. My ji známe jako Boženu Němcovou.

Naše občasné setrvávání na okraji dějin nám umožní zahlédnout i osoby, kterých si velké učebnice dějepisu nevšímají. 

„Předkládám veřejnosti popis života a díla muže, jehož jméno bylo kdysi slavným v Starém i Novém světě, jenž však postupem času upadl v zapomenutí i ve své vlasti.“

I tentokrát se budeme věnovat věnujeme vskutku znamenité osobnosti, která se u nás narodila. Možná.

Znovu ho to v útrobách zabolelo, cítil se velice slabý. Nějak to do večera vydrží, obstará si koření, všechno bude v pořádku, musí být, dovede poroučet jiným i sobě.

Padesát dní litoměřických... Zhruba takový čas byl vyměřen básníku Karlu Hynku Máchovi.

Velebáseň Máj napsal Mácha po delších přípravách někdy na začátku předposledního roku svého života.