Josef Veselý

Lidové rčení praví, že čas hojí všechny rány. Někdy dokonce nadobro.

V době tereziánské nalézáme ku potěšení svému a jak se zdá i posluchačskému věru pestrou galerii osobností, o nichž by bylo hříchem se nezmínit.

V druhé polovině tereziánského období – poté, co roku 1763. skončila sedmiletá válka a nastal konečně delší čas míru.

Těžký, mnohaletý zápas o záchranu ohroženého dědictví učinili z Marie Terezie zralou, ostřílenou ženu s bohatými politickými zkušenostmi a soudnou střízlivostí real...

Píšou se poslední roky 50. let 18. století. To znamená, že Marie Terezie se právě dožívá třiceti. V té době namaloval švýcarský malíř Liotard její snad nejznámější portrét.

Tolerance Habsburků k Židům se zrodila z nezbytnosti: potřebovali mít ve válce židovský obchod a finance na své straně. To platilo zejména za třicetileté války.

V říjnu roku 1760 se podařilo rusko-rakouským jednotkám obsadit dokonce pruské hlavní město Berlín. „Všechno je ztraceno!“ psal zoufalý král Fridrich II. svému ministrovi.

Severovýchodně od Domašova se vypíná protáhlé návrší pokryté Velkým lesem, odkud se dá pohodlně přehlédnout celý úsek cesty mezi městečkem a Novou Véskou.

„Dobudu ve vší tichosti Svídnici a zanechám 15 000 mužů k ochraně Krkonoš; v případě, že budou chtít nepřátelské sbory pochodovat do Lužice, může se mu tam tento odpor.“

Vydali jsme se na pátrání po jednom jméně z písničky. Nebýt jí, zůstalo by to jméno ukryto hluboko v učebnicích dějin vojenství, jenže ono se dostalo do písničky.