Petr Holub

Možná nastal čas propadnout panice, může člověk usoudit po přečtení zprávy, jaká byla v září inflace. Panika má výhodu v tom, že člověk stihne nakřečkovat objem zboží.

Komunální volby mají s velkou politikou jen málo společného, zní jeden z rozšířených mýtů. Lidé nevolí strany, ale osobnosti. Jsou to vedlejší volby. Doopravdy?

Stejně jako pro každého motoristu, který jezdí na diesel, nastaly i pro mě zlé časy, letos už podruhé. Od 1. října ale bude všechno jinak. Opravdu?

Pád do pasti státního dluhu je strašákem, kterého ekonomové rádi vytahují, když chtějí přesvědčit politiky, aby se nezadlužovali. Nejpozději v pondělí se strašák objevil. 

Bilance voleb v Sasku-Anhaltsku vyvolává pocit katastrofy, která zasáhla nejen malou spolkovou zemi ležící pouhých 150 kilometrů na sever od českých hranic. 

Pokud je návrh rozpočtu na příští rok něčím unikátní, pak intenzitou kritických útoků, které ho stíhají ze strany opozice a médií.

O tom, jak budeme napřesrok rozdělovat peníze ze státního rozpočtu, vám nic neřeknu. Zhruba tak znělo poselství ministryně financí Aleny Schillerové daňovým poplatníkům.

Člověk to může zažít, když na rekonstrukci najme neschopnou firmu. Bohužel, stejné to je v sektoru bytové výstavby, a nejde přitom o jednotlivé firmy, ale o celý systém.

Středoevropský průmysl zažívá svůj soumrak bohů. Přesně takový dojem se musel v uplynulých letech postupně prohlubovat. 

V červnu stát vyplatil na podporách v nezaměstnanosti skoro dvě miliardy korun. Lze čekat, že celoroční výdaje překročí hranici 20 miliard a že to bude o 7 víc než loni.