Ondřej Bláha

V minulosti se Češi stěhovali za hranice, někdy i do dalekých krajin, celkem často. Druhá výprava za volyňskými Čechy, tedy na Čechy z Ukrajiny, a za jejich češtinou.

Volyňští Češi jsou etničtí Češi či jejich potomci usazení od druhé poloviny 19. století ve Volyni na pomezí dnešní Ukrajiny a Polska.

České sloveso koprnět a slovinské koprnéti má s velkou pravděpodobností nějakou vazbu se slovem kopr.

Mezi slovy, kterých si na Moravě často všímají lidé odjinud, rozumějme tedy hlavně z Čech, najdeme i pěkně znějící slovo štrycla.

Předložková spojení typu „ve spoustě případech jsme se rozhodli“ nebo „došlo k řadě chybám“ jsou projevem poměrně silné vývojové tendence.

Šafář je termín německého původu a je odvozený od slovesa schaffe, jehož význam je činit se, nařizovat, poroučet.

Je dobrým znakem naší doby, že člověk musí myslet spíš na to, aby netloustl, než na to, aby měl co jíst. Zvlášť to platí pro svátky a navazující slavnosti.

Slova svět a světlo spolu úzce souvisí. Naši předkové pojmenovali ten obrovský prostor, který nazýváme světem, právě podle toho, že je na něm světlo.

Slovo nadílka samozřejmě souvisí s takovými slovy, jako je díl nebo dělit. Jsou to výrazy slovanského původu.

Slova, která jsou užívána relativně málo, ale která jsou právě proto neotřelá. Příkladem takových periferních a zároveň trefných slov by mohlo být slovo fištrón.