Ondřej Bláha

Plyn. Slovo, které v posledních měsících slýcháme víc než dost. Jaká je jeho historie? Díky komu se dostalo do českého jazyka? Téma pro našeho bohemistu.

Je až neuvěřitelné, jak všeobecné oblibě se po světě těší italská kuchyně. Téma dalšího jazykového okénka se jí úzce dotýká. Náš bohemista bude probírat slovo tiramisu.

Předkové ho po staletí považovali za našeho nebeského přímluvce. Jaké stopy zanechala čeština v početném souboru středověkých legend, které byly o svatém Václavovi napsány?

Sloveso „bádat“ znamená skoro totéž jako „přemýšlet, zkoumat, studovat, hledat nové poznatky“. V češtině ale není v tomto intelektuálním, vědeckém významu odjakživa.

Neladná směsice rozličných silných zvuků. Tak definuje „rámus“ Příruční slovník jazyka českého. Po stopách slov „rámus“ a „randál“ se vydal náš bohemista.

Tak tedy, co člověk má, když má utrum? Slovo utrum zní latinsky, ale opravdová latina to v našem frazeologismu mít utrum asi není.

V zemědělství kdysi pracovalo mnohem víc lidí. Možná i díky tomu máme v jazyce frazeologismy jako „tady mu pšenka nepokvete“ ve smyslu: nebude se mu dařit, nebude úspěšný.

Kdyby si někdo měl vymyslet typicky české jméno pro obyčejnou českou vesnici, třeba do nějaké pohádky, určitě by se k tomu hodilo slovo Lhota. 

V létě nám i středoevropská příroda dává stále častěji ochutnávku toho, jaké by to bylo, kdybychom byli zemí tropickou. Tropy jsou ale zajímavé i z jazykového hlediska.

V češtině, ale i napříč dalšími evropskými jazyky, se v mnoha rčeních vykytuje zmínka o rukou nebo prstech – omotat si někoho kolem prstu, nehnout pro někoho ani prstem...