Ondřej Bláha

Mnozí z nás si neumí představit, že by při chatování nepoužívali emotikony, chcete-li smajlíky nebo také mračouny. Pomáhají nám, abychom se lépe dorozuměli.

Staroslověnština je nejstarší doležený psaný jazyk Slovanů. Jen málokterá slova, která najdete právě ve staroslověnštině, čeština nemá. A to je téma pro našeho bohemistu.

Každý by chtěl být stále mlád, jak zpíval Karel Gott. Jenže dřív nebo později bude každý z nás patřit do skupiny, kterou označujeme jako senioři.

Víte, kdo je to pecák? Pokud hádáte, že to bude někdo, kdo pracuje s pecí, tak máte pravdu. Tímto pojmem a jemu blízkými se zabýval náš bohemista.

Neustále něco v našich životech řešíme. Právě předponová odvozenina od slovesa řešit, sloveso pořešit, bude tématem dalšího jazykového okénka  našeho bohemisty.

Modré pondělí, šedivé úterý a škaredá nebo kdysi také sazometná středa. V dalším jazykovém okénku budeme s naším bohemistou pátrat po původu názvů dní pašijového týdne.

Do českého jazyka si čas od času najde cestu i slovo, které známe z jazyků jiných. Takovými jsou například slova fajnšmekr a fastfood. Více nám o nich řekne náš bohemista.

I dnes v češtině určitě najdeme výrazy, které pokládáme za zastaralé a počítáme s tím, že budoucna z našeho jazyka vypadnou úplně.

Ve frazeologii různých jazyků je tolik ustálených rčení, která obsahují jako základ slova typu ruka, noha, oko, ucho a podobně. A poměrně často se vyskytuje i slovo vlasy.

Velmi často dnes slýcháme během – zejména neformálních konverzacích – slovní spojení „to dáš“. Používá se nejčastěji ve smyslu, že něco zvládnete, nebo se vám něco podaří.