Ondřej Cihlář

Už počtvrté je nominovaný na cenu Thálie. Tentokrát zaujal ztvárněním Michela Houellebecqa v představení Jana Mikuláška - Veřejní nepřátelé v domovském Divadle Na zábradlí.

Stojí za publikací Identita – příběh českého grafického designu. „Grafický design je u nás popelka a naší snahou je zdůraznit, že tu s námi je neustále,“ říká ve Vizitce.

Dětství strávil venku. Teď je otcem projektu Terapie mezi stromy, kde propojuje duševní zdraví s přírodou. „Obraz nás může zastavit, začneme ho zkoumat a uvolníme napětí.“

Vede vzdělávací programy v Centru současného umění DOX. „Pokud je naše zkušenost uvědomělá, probíhá v rámci více smyslů, může se lépe vytvořit paměťový záznam v mozku.“

Mluví s Ondřejem Cihlářem o tom, jak vypadá její tvůrčí proces, co jí dal songwriterský kemp, kde si zkusila napsat popový hit, a přiznává taky, že je pro ni hudba terapií.

Podstatné je pro něj vracet se na stejná místa a přiznává, že v Amazonii vyhledává těžce přístupná. Rád medituje nad přírodou. Ve Venezuele zjistil, že je hledačem krásy.

Akrobacii přirovnává k vrcholovému sportu. Nový cirkus ale není jen o ní. „Losers Cirque Company je o přátelství, tým musí plout kupředu jako loď,” řekl ve Vizitce.

Při skládání hudby je empatický k žánru, ať už jde o diskotéku nebo operu. Muziku ke kultovnímu hitu z filmu Kouř Je to fajn složil za půl hodiny, řekl ve Vizice.

S Ondřejem Cihlářem se taky bavil o slováckém folkloru i o tom, proč člověk v globalizovaném světě nepozná Horňáka od obyvatele New Yorku.

Co je fotografie dnes? To rozkrývá ve své tvorbě i na výstavě Metanoia v pražské Galerii Fotografic. Změny fotografického média zkoumá také ve svých teoretických pracech.