Ondřej Cihlář

S Ondřejem Cihlářem se taky bavil o slováckém folkloru i o tom, proč člověk v globalizovaném světě nepozná Horňáka od obyvatele New Yorku.

Co je fotografie dnes? To rozkrývá ve své tvorbě i na výstavě Metanoia v pražské Galerii Fotografic. Změny fotografického média zkoumá také ve svých teoretických pracech. 

Moderuje podcast Doba složitá, píše romány a věnuje se slam poetry. Na architektuře se jí vždy líbilo to, že snoubí humanitní i technické obory. 

Proč považuje za největší design dneška sociální řešení aplikací, co ho nejvíc baví na glampingu a proč rád odpočívá při práci na zahradě? Ptá se Ondřej Cihlář.

Její nová dětská kniha Mami pocem je o vybalancování kariéry s rodinou. Další už podle ní bude o otcích. Jako kulturní novinářka mluví o českých filmech, které ji zaujaly.

Člověk podle něj vypadá jako civilizovaná bytost, ale dosud neovládl svoje pudy, doplňuje k výstavě TransForman v Doxu, kde jsou tématem lidské figury na hraně existence.

Při tvorbě postavy prince dánského v Národním divadle žasl nad tím, kolik Hamlet skrývá věcí. „Ten můj žolík je v tom, že odhaluje jednotlivé linky i u dalších postav.“ 

Díky důkladné přípravě je jedním z mála, kdo přečetl Kafkův Zámek třikrát za sebou. „Doma text přečtu aspoň dvakrát,“ říká ve Vizitce Ondřeji Cihlářovi.

Jako vysoce citlivá ráda překonává výzvy, i když třeba pomaleji a vlastní cestou. V životě ji v těžkých chvílích obrovsky pomáhá tvořivost. Právě z ní vznikly knihy Cíťa.

„Seznamování je umělecké dílo a mohlo by být klidně uměleckou akcí v galeriích.“ Proč ji zajímá spojování lidí z okraje společnosti a proč jsme mezi sebou tolik rozhádaní?