Ondřej Cihlář

Sedmnáct let studoval film teoreticky i prakticky, pak se vrhnul na instalatérský kurz. „Kdyby mě někdo nutil dělat filmy tak, jak nechci, mám šanci věnovat se řemeslu.”

Vojtěch Říha dostal v New Yorku nedávno cenu za „celoživotní tvorbu pro typografy do pětatřiceti let“, jeho písmolijna Superior Type je totiž celosvětový pojem.

Haruna Honcoop se narodila v Praze, má japonského otce a sinologii vystudovala proto, že ji nevzali na japanologii. V dospívání hltala artové filmy v kině Ponrepo.

Když ostatní fotografové z důvodu přechodu na digitál prodávali staré vybavení, Honza Sakař všechno od nich odkupoval. Dnes fotí 130 let starým aparátem.

Improvizuje, hraje v divadlech v Praze i Brně a za výkon v loutkové inscenaci Pětkrát kolem světa získal Cenu Thálie. Pochází z královéhradecké loutkoherecké líhně.

Až do pětadvaceti let studoval sklo, předměty s ním spojené pak vyučoval u nás i v zahraničí. Záhy ale zjistil, že mu v autorské tvorbě chybí pohyb.

To, že je někdo pokrokový v rámci architektury, ještě neznamená, že je pokrokový v rámci hodnot. I tak lze vnímat snímek Matěje Chlupáčka Úsvit. 

Pomník mistra Jana Husa, Mariánský sloup. Po pražském Staroměstském náměstí chodily dějiny, a právě „Staromák“ je tématem dokumentu autorky Bronislavy Janečkové.

Znalosti praxe i teorie umění a architektury 20. století využívá Petr Klíma k její popularizaci. Se spolkem Pěstuj prostor hledá cesty, jak život v Plzni zlepšit.

Loga Ostravy, vizuální styl Českých drah, plakáty pro karlovarský filmový festival, design knih Josefa Koudelky nebo obaly desek pro značku Animal Music.