Ondřej Cihlář

Legendární časopis slaví čtyřicet let. Vede ho od začátku devadesátých let. K narozeninám si redakce nadělila novou knižní řadu, která představí nejrůznější osobnosti.

Umělecké Studio Bubec funguje čtvrt století. Založil ho v Praze – Řeporyjích a je největší svého druhu ve střední Evropě. Základní vizí je tvořit, propojovat a vzdělávat.

Její film Ani se nenaděješ a už se jmenuješ se dostal do užších nominací Českých lvů na nejlepší krátký snímek a na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film.

V Praze se cítí skvěle i hrozně. Natáčí s Janem Mikulkou videa, kde ukazuje nejen to krásné. „Mrzí mě, že čeští turisté přijedou do Prahy a vidí to, co s městem nesouvisí.“

V prostoru Archy+ nastudoval choreografii inscenace In C světově známé Sashy Waltz, u které také působí. „Dostali jsem certifikát, že toto dílo můžeme šířit dál.“

Největším kouzlem archeologie je pro něj cestování v čase. Člověk se ocitá v jiné době a noří se do myšlenek, které měli dávní lidé.

Žurnalistika dnes podle něj inklinuje k názorové novinářské práci. „Uvízl jsem ve staré době, chci přinášet svědectví a informace. Názor ať si udělá člověk sám,“ říká.

Na herce nedá dopustit. Nejvíc času zabere skládat kalendáře. Herectví je profese plná nejistot, a tak je ráda, že herecké školy nabízí vzdělání v praktických věcech.

S novým rokem nastoupila s Jiřím Havelkou do Dejvického divadla. Soubor čeká dočasný azyl v bývalém multikině. „Změna prostoru vyžaduje jinou dramaturgii,“ říká ve Vizitce.

Její kniha Když umřel Bowie má rozhlasové zpracování. „Všechny pocity, které v příběhu hlavní hrdinky jsou, znám. Zajímají mě emoce, práce s nimi i hledání protipólů.“