Polední hrátky mimo střední proud

Dobrý den,

Český rozhlas Dvojku miluju, už několik let ji mám naladěnou a poslouchám ji v práci v kanceláři. Vyhovují mi její pořady. Hudba mi ale oproti jiným stanicím vadí stále se opakujícími písničkami a reklamami nebo nevkusným povídáním.

Ještě minulý rok jsem měla moc ráda pořad Dvanáct ve dvanáct. Bylo to hezké povídání s hezkou skladbou písniček. Pravda je, že jsem tento pořad vypínala, pokud jej vedla Tereza Kostková (přišlo mi, že její povídání nemá hlavu ani patu a každou písničku komentovala jen tím, že jí má ráda), ale ostatní byli výborní! Letos však je pořad přejmenován a změněn a vypínám jej hodně často, protože i když se ti, kteří vybírají písně, velmi snaží říct o písničkách i interpretech hodně zajímavosti, což je fajn, jejich výběr mi prostě pro Český rozhlas Dvojku a její hudební styl nesedí.

Nechci být jako „stálí“ stěžovatelé, ale pokud mně některé písně vadily natolik, že jsem rádio vypla, a pokud například takových lidí jako já je více, bylo by dobré, abyste to věděl.

Margita Adamcová

Vážená paní Adamcová,

děkuji Vám za upřímný dopis, který je důkazem toho, jak pozorné posluchače má Český rozhlas.

Každá rozhlasová stanice pečlivě zvažuje, čím může své posluchače zaujmout, a k tomu je nezbytná zpětná vazba, tedy dopisy, telefonáty a jiné formy kontaktu. Rozumný šéfredaktor ponechá v programu ty jeho prvky, které jsou dlouhodobě chváleny – na Dvojce je to například Meteor, Toulky českou minulostí, Okouzlení slovem, Láska za lásku… A se svými spolupracovníky hodnotí kritické ohlasy na jiné pořady. Kritika není nic neobvyklého, v situaci, kdy stanici, jako je Dvojka, poslouchají statisíce lidí, to je očekávatelné a pochopitelné. Jde o to nalézt tu správnou míru, kdy se z jednotlivých kritických postřehů stává trend, a ten správný okamžik, kdy přikročit ke změně, která by na kritické ohlasy vhodně zareagovala.

Tomuto umění se nelze naučit, každý programový pracovník Vám potvrdí, že je to do jisté míry sázka s nejistým výsledkem, ale profesionálové mají dostatek zkušeností k tomu, aby riziko snížili.

Tento obecný úvod můžete vztáhnout i na konkrétní situaci pořadu Dvanáct ve dvanáct.
Když nastoupilo vloni v létě nové vedení Dvojky, bylo konfrontováno mj. se silnou kritikou pořadu Dvanáct ve dvanáct. Kritika směřovala k výběru hudby (v zásadě šlo o výběr prováděný tzv. selektorem), k výběru moderátorů i ke způsobu jejich projevu. Posluchači vyčítali pořadu zejména nekoncepčnost a nahodilost výběru písní i spojovacích textů.

Proto byl tento pořad nahrazen Poledními hrátkami. Ta nejvýznamnější změna spočívá v tom, že jednotliví moderátoři mají možnost vybrat si hudební ukázky sami tak, aby spolu souvisely, a připraví k nim komentář. Tak se dostane na skladby, které jinak do vysílání příliš neproniknou, protože nepatří do běžného standardu nebo chcete-li středního proudu (šansony, písně zpívané v jiných jazycích než angličtině, ale také třeba úprava Lady Carneval v podání vokální skupiny 4tet, která se v play listech rádií jinak neobjevuje, vzpomínám také například na výtečné Polední hrátky, v nichž Jiří Kasal představoval transkripce známých děl tzv. vážné hudby).

Chápu, že se Vám některé vybrané písně nelíbí – ale vezměte prosím v úvahu, že Dvojku poslouchají statisíce lidí a každý z nich má trochu jiný vkus a představu o tom, co by se mělo na Dvojce hrát. Polední hrátky jsou upřímně míněným pokusem vyjít vstříc žádostem těch, kdo chtějí na Dvojce poslouchat i něco trochu jiného, než co se hraje na všech stanicích. Žádosti tohoto druhu jsou velmi časté. Zdá se, že Polední hrátky toto očekávání naplňují, soudím tak z toho, že kritika tohoto pořadu se v mé agendě objevuje jen výjimečně.

To ale neznamená, že by Váš dopis měl být brán na lehkou váhu. Seznámil jsem s ním šéfredaktora Dvojky Martina Gromana, který Vám mým prostřednictvím děkuje. Podle jeho sdělení vedení stanice zatím nepočítá se změnou formátu, který podle jeho názoru odpovídá konceptu „chytré a vzdělávací Dvojky“ lépe než předchozí formát Dvanáct ve dvanáct. Ovšem zároveň konstatoval, že i podle jeho názoru je stále co zlepšovat a dotahovat, k čemuž Váš dopis jistě poslouží.

Děkuji a přeji hezký den.

Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu