Premiéra Lukášova "Symfonického koncertu"

Večer skýtal nebývalý zážitek. Byl otevřen Dvojkoncertem pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány Bohuslava Martinů, tedy dílem nesporných kompozičních kvalit, kde se posluchač může zaměřit na pojetí a úroveň interpretace. Dirigent Zdeněk Mácal svými úspornými, ale velmi dobře čitelnými gesty dokázal po celý večer udržet tah a napětí ve všech třech rozměrných dílech až k vrcholnému závěru Straussovou symfonickou básní Život hrdiny. Dokázal vyloudit ze Symfonického orchestru FOK zvuk neobyčejně ucelený a čistý. Řekla bych, že všichni interpreti, počínaje dirigentem, přes výborné smyčcové kvarteto Vítězslavy Kaprálové až po posledního hráče tutti, nádherně a s pokorou sloužili k vytvoření krásy, kterou nabízely všechny tři partitury.

Lukášova světová premiéra tedy měla velmi těžký úkol: vydobýt si svou pozici mezi tak nespornými kompozičními vrcholy. Symfonický koncert pro smyčcové kvarteto a orchestr se prosadil.

Zdeněk Lukáš dokáže mistrně na přesných vážkách vyjádřit poměr líbezných kantilén ve vztahu k disonantnímu podkladu orchestrálního tutti, dokáže vytýčit časovou plochu, na kterou je možno rozprostřít vířivé disonance frenetického pulsu bicích k uklidňujícím sextám jednobarevného smyčcového kvartetu. Bohatě využívá výhody, kterou poskytuje kontrast barvy zvuku průrazného a současně nahého sóla kvartetních prvních houslí, ale i dialogů mezi barvami orchestrálních sekcí.

Tektonika třídílné formy pomalu - rychle - pomalu je vystavěna logicky. Smyčcové kvarteto není v postavení oproti orchestru ve smyslu concerta grossa, ale podílí se na výstavbě skladby společně se všemi ostatními složkami barevného tutti. Lukášův cit pro nástrojovou stylizaci i využití možností barevných unizón a líbezných harmonických okamžiků, jsou cenou, pro kterou si tato skladba jistě sama brzy vydobude místo mezi těmi nejúspěšnějšími symfonickými díly posledního období.

(Olga Ježková)