Příliš hudby na Dvojce

Vždycky jsem ráda poslouchala rozhlas, zvláště nedělní divadelní večery (díla našich klasiků), nebo nedělní pohádky, či Kolotoč. Nyní se ale u rádia zlobím a cítím se zklamaná, protože svůj vysílací čas Český rozhlas Dvojka (a i ostatní stanice) vyplňuje převážně hudbou (většinou diskotékovou). Ať zapnu přijímač v kteroukoliv chvíli, zní nějaká „písnička“.

Těším se na nějaký uváděný program, ale než začne, musím „přetrpět“ hudební vložku. A ty jsou vsouvány i do samotného programu (aby byl delší?!), často nevhodně! Tak např. před veterinární poradnou o pejscích dne 17. května zazněla píseň „V lásku nevěřím“.
Kolotoč býval plný zajímavostí (vysílaný kdysi v poledním čase), nyní je to dlouhá nuda.

Jde-li o nějakou anketu, moderátorka telefonní číslo do studia uvede v rychlosti jen jednou, takže pomalejší posluchači nemají šanci. Na dotazy a připomínky je stejně málo času pro „nezbytné“ hudební vložky.

Stále častěji slyším: „Po písničce“. Ale když zatoužím po hudbě, poslechnu si nedělní folklórní půlhodinku nebo pořad s orchestrem V. Hybše „Šlágry od srdce“.

Navíc mě mrzí, že se mi nepodařilo najít v programu „Dvojky“ tak potřebný humor!

Aby ale nebyl můj dopis jen kritický, musím „Dvojce“ poděkovat za nedělní pořad s Luďkem Munzarem a Františkem Novotným. Ten opravdu pohladí po duši, navíc s pečlivě vybranou vhodnou hudbou.

Také mě zaujal pořad o původu příjmení. Bohužel jsem ho vyslechla jen jednou zčásti. Ráda bych se dověděla, jak vzniklo příjmení Vlasák. Jak?

S pozdravem

P. S.: Marně sháním časopis Český rozhlas. Poraďte, jak ho získat.

Vážená paní magistro,

děkuji Vám za Váš dopis, který svědčí o tom, že jste opravdu věrnou a pravidelnou posluchačkou Českého rozhlasu. Jsem si jist, že máme, co se týče posluchačských preferencí, mnoho společného. Také já často poslouchám rozhlasové hry včetně sobotních odpoledních her pro celou rodinu a nedělních pohádek, mezi nimiž lze nalézt skutečné perly režijního i hereckého umění. A stejně jako Vy dokážu sledovat mluvené slovo po delší dobu bez toho, že bych potřeboval odpočinek u písničky. Takže dobře rozumím tomu, proč by Vám v některých programech Dvojky vyhovovalo menší množství hudby.

Dovolte mi poznamenat, že problém tkví nikoli v samotných písničkách nebo v redaktorech, kteří dané pořady připravují, nýbrž ve formátu pořadů, které kritizujete, jmenovitě Kolotoče. Tento typ programu je koncipován jako proud slova a hudby ve zhruba vyváženém poměru.

Programová skladba je velmi složitá disciplína. Při tvorbě programového schématu je třeba brát v úvahu velké množství faktorů a nikdy nelze s určitostí říci, že bylo dosaženo ideálního stavu. Jestliže vedení stanice zjistí, že s jistým typem pořadů je větší množství posluchačů nespokojeno, jistě bude uvažovat o změně. V tomto smyslu chápu funkci ombudsmana jako osoby, která může soustřeďovat posluchačské názory a seznamovat s nimi odpovědné rozhlasové pracovníky. Mohu Vás ubezpečit, že i Váš názor budu tlumočit jak šéfredaktorovi Dvojky, tak programové ředitelce Českého rozhlasu.

Děkuji Vám za milá slova na adresu pánů Luďka Munzara a Františka Novotného. Rád jim Vaši chválu vyřídím – pana Novotného jsem poznal při redigování jeho knih a pana Munzara při předávání ceny Neviditelný herec.

Protože Vás zajímá cyklus O původu příjmení, jistě víte, že tento cyklus se vysílá na Dvojce každý den od pondělí do čtvrtka v rámci Odpoledne s Dvojkou. V červenci a srpnu se vysílají reprízy starších dílů. K Vašemu dotazu týkajícímu se příjmení Vlasák Vám mohu nabídnout následující vysvětlení, opírající se o odborné prameny:

Obecně je možno konstatovat, že příjmení Vlasák lze přiřadit ke skupině jmen vzniklých podle výrazného vnějšího znaku, tedy v zásadě podle vnější podoby. Znamená to, že v době povinného určování příjmení všech obyvatel, což bylo za vlády Marie Terezie v druhé polovině 18. století, byl první nositel tohoto příjmení obdařen hustým nebo kudrnatým vlasovým porostem (obdobou tohoto příjmení je např. podoba Vlasatý). V současnosti je v České republice 2406 nositelů tohoto příjmení, nejvíce (383) jich žije v Praze. V Teplicích žije 25 nositelů tohoto příjmení.

Jako bývalý šéfredaktor Týdeníku Rozhlas jsem pochopitelně nerad, že tento časopis v Teplicích marně sháníte. Je to letitý problém s distribucí časopisů a pokusím se Vám jej vysvětlit. Prodejci novin a časopisů neradi berou do prodeje více výtisků takových periodik, jako je právě Týdeník Rozhlas, než kolik mají pravidelných zájemců. Na rozdíl od společenských nebo bulvárních magazínů a novin totiž neláká kolemjdoucí k takzvanému impulzivnímu, náhodnému nákupu senzačními titulky a provokativními fotografiemi na obálce, ale serióznost obsahu se zrcadlí i na titulní stránce. Proto je okruh jeho čtenářů víceméně stabilní.

Nejlepší cestou k tomu, abyste Týdeník Rozhlas měla k dispozici každý týden, je jeho předplacení. Doporučuji Vám zavolat na telefonní číslo 840 306 090 nebo 272 096 304.

Věřím, že budete spokojena jak s mou odpovědí, tak s pořady Českého rozhlasu.

Srdečně Vás zdravím a přeji vše dobré.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D. ombudsman Českého rozhlasu