Připomínky k vysílání Dvojky

Vážený pane doktore,

původně jsem chtěl následující příspěvek odeslat přímo vedení stanici Dvojka. Protože jsem nikde na webových stránkách Českého rozhlasu nenašel přístup /tím myslím jméno vedoucí-ředitelky stanice Dvojka, případně mailový kontakt/, a to ani telefonicky, adresuji následující poznámky Vám. Spolu jsme již v minulosti několikrát přes mail komunikovali a poznal jsem, že jste vstřícný a objektivní člověk. Takže se vlastně nic neděje.
Podělím se tedy s Vámi o radost a dlouholetou pozitivní zkušenost z poslechu Dvojky. Především bych chtěl - opakovaně - vyzvednout dva pořady:

1. 6,00-8,30 hod
Celý kolektiv pod vedením pana Gondíka je perfektní. Úžasná je jejich pohotovost, vtip, výběr zajímavých témat i výběr hostů, vedení rozhovorů atd. To vše bez používání vulgarit, rozjásané řeči moderátorů a chichotu pozvaných celebrit, jak to předvádí mainstream. Osobně si nedovedu představit, že bych každé ráno ve všední dny vstával kolem půl páté -nebo i dřív? Nebo dokonce že bych do práce ráno běhal. Když jsem dříve pracoval v plném úvazku v nemocnici, vstával jsem v půl šesté, na což jsem si bez problémů zvykl, ale vstávat pravidelně o hodinu dřív? To by na mně nebylo. Můj velký obdiv patří všem.

2. 9,00-11,00 hod.
Dvojice Šárka Wolemanová a Jiří Holoubek je vynikající. Platí pro ně z mé strany ta samá pochvalná slova, která jsem uvedl výše při hodnocení předchozího pořadu. Jejich vzájemná konverzace, pohotovost a vtip jsou úžasné. Pouze včasné vstávání a běhání do práce se jich netýká.

Ale abych jen nechválil, uvádím i následující:

1. 8,00-8,30 hod.
Tento pořad jsem v minulosti, čili v době, kdy předchozí dva pořady ještě nebyly na světě, sledoval naprosto pravidelně a se zájmem. Bylo to dáno především hosty, kteří byli do pořadu zváni. I když jsem s některými názory hostů nesouhlasil, nevadilo mi to - mám názorovou konfrontaci rád. Bohužel v posledních zhruba dvou letech paní Zita Senková výběr hostů výrazně zmodifikovala. Pod zdůvodněním, že je potřeba dávat prostor i jiným hostům, se v pořadu začali objevovat ve velké většině jednostranně orientovaní nýmandi, produkující často jen obyčejné fráze. Důvod je mi jasný - pseudovysoké škoĺy produkují v současnosti velké množství těchto lidí, kteří se potřebují nějak uživit. A tak vykládají to, co se oficiálně žádá. Škoda. Býval to dobrý pořad. Někteří dřívější hosté zmizeli /např. Ivan Hofman, Andor Šándor - je jich víc, toto jen jako příklad/, někteří bohužel zemřeli /pan Petránek/ a z těch nových mě zaujala jen menšina (například: Lukáš Kovanda). Beru věc tak, že stávající stav je dán osobností paní Zity Senkové a její hodnotovou orientací, což akceptuji.tím, že pořad je dnes pro mne hodně vzadu. Tuto moji domněnku podporuje fakt, že když pořad moderuje Vladimír Kroc, mám z jeho otázek a poznámek mnohem lepší dojem. Zcela konkrétně: v pátek 14. 10. byla jeho hostem paní Denisa Hejlová, kterou jsem v tomto pořadu slyšel poprvé. Udělala na mne velmi dobrý dojem, rozhovor vedený s ní panem Krocem se mi velmi líbil. I toto podporuje můj výše uvedený názor.
Pane doktore, pokud mi budete psát odpověď, prosím o sdělení, jakými kritérii se řídí výběr hostů do tohoto pořadu. Zda o výběru rozhodují plně ti, co pořad uvádějí, nebo jim do toho mluví vedení. Anebo je klíč výběru zcela jiný?

2. Moje druhá připomínka, to je už takový evergreen. Jde o tlumočení zpráv. Tohoto tématu se týkala naše poslední komunikace. Svoje připomínky jsem vyjádřil už před rokem. Odpověděl jste mi diplomaticky, jak se všichni snaží, ale že to mají těžké. Tak nevím. Stále nemohu pochopit, proč když výstup mediátorů trvá maximálně 5 minut, nedokáží přečíst zprávy bez přeřeknutí. Srovnání s Gondíkovci nebo dvojicí Š.W.+J.H. je. do očí bijící. Ale to jsem psal už minule. Stále si také myslím, že to jsou sympatické ženy, s příjemným hlasem, ale naučit se přečíst bez chyb pár vět by snad mohly. Před rokem jsem také navrhoval možnost tyto zprávy vůbec zrušit, na tom ale již netrvám. Byli bychom ochuzeni o skvosty, které čas od času vypustí. Jako příklad uvádím mnou zachycený poslední z pátku 14. 10. v 10,04 hod: "Dálnice D5 je již průjezdná, nehodu tam už odklidili."

Závěrem:

Zůstávám nadále spokojeným posluchačem Dvojky, protože na začátku uvedená pozitiva výrazně převyšují nad marginálními mínusy. O čemž svědčí i to, že věnuji svůj vzácný čas napsání tohoto vyjádření, místo abych se zabýval pro mne důležitějším věcem. Myslím si ale, že čas od času je třeba pochválit toho, kdo si to zaslouží.

Srdečně zdravím všechny pracovníky Dvojky i Vás, pane doktore.

J. V.
_______________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za všechny poznámky, ty pochvalné i ty kritické. V rozhovorech a písemné komunikaci s posluchači hledám, v čem mohu rozhlasu pomoci a v čem mohu pomoci jeho posluchačům. Ve Vašem dopise vidím především pozitivní zpětnou vazbu. Alespoň částečně tak zmírňuje problém, o kterém dobře vím z mnoha rozhovorů, a to je nedostatek přímé reakce, uzavřenost do sterilního prostoru studia.

Co se týče pořadu Jak to vidí…, jeho dramaturgii dělá sama Zita Senková, pokud je mi známo, je to její právo i odpovědnost. Vladimír Kroc „vypomáhá“, když paní Senková nemůže sama moderovat (nemoc, dovolená). Jedním z důležitých úkolů Českého rozhlasu je umožňovat názorové střety. Je na každém, aby si vlastní názor utvořil sám na základě svých zkušeností a hodnotových kritérií. Pořad Jak to vidí… je založen na subjektivních pohledech. Zde nemůžeme požadovat vyváženost ani objektivitu. Jednou posloucháme zastánce opatření vlády, jindy její kritiky, pro příklad. Tak to koneckonců stanoví zákon a Kodex Českého rozhlasu. Paní Senková mne informovala, že jen k tématu války na Ukrajině pozvala do svého pořadu víc než patnáct nových hostů. Chápu, že ne každý host Vás zaujme, u mne je to stejné a myslím, že to tak musí být. Každý jsme jiný, s jinými preferencemi, životními zkušenostmi, politickou orientací. Jedinou možností je různorodost vybíraných hostů. A tolerance, když mne rozhovor nezaujme. Jsou tu stovky tisíc posluchačů a každý je, jak jsem zmínil, trochu jiný.

O zprávařích jsme si již psali, těžko k tomu dodat něco nového. Psal jsem Vám, jak odpovědně ke své práci zprávaři přistupují. Vím, že Český rozhlas je považován za měřítko kvality mluveného projevu, to mi denně potvrzují telefonáty a dopisy lidí, kteří slyšeli špatný tvar číslovky, neobratnou vazbu, špatně vyslovené cizí jméno. Jak zařídit v tom obrovském objemu živého vysílání, aby se takové věci nestávaly, upřímně řečeno nevím. Pokud by se vše předtáčelo, bylo by po problémech. Ale za současného stavu, kdy veřejnost požaduje rychlost, bezprostřednost, se musíme smířit s tím, že k ideálu jen směřujeme, ale nedosahujeme jej.

Mějte se pěkně, srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu