Ombudsmani mají pevné místo v mediálních organizacích. Zvyšují jejich kredibilitu.

30. červen 2017

Ptáte se proč? K čemu je tato pozice vlastně užitečná? K napsání tohoto sloupku, kterým symbolicky otevírám rubriku Blog, mě přivedla zpráva, že tradiční deník The New York Times ruší tuto pozici. Myslím, že trend by měl být právě opačný.

Účelem práce mediálního ombudsmana je udržovat dialog s posluchačskou veřejností, naslouchat jejím připomínkám a zasazovat se o nápravu, ať už jde o mylné informace, či porušení etických zásad novinářské práce. K úkolům mediálního ombudsmana zkrátka patří hlídat patřičnou míru nezávislosti, objektivity a etiky.

Jsem přesvědčen, že institut mediálního ombudsmana má své opodstatněné poslání i v dnešní době rychlé komunikace odehrávající se na sociálních sítích, kde mohou čtenáři, posluchači a diváci okamžitě ventilovat své postřehy. A stejně se k této věci staví Organizace mediálních ombudsmanů ONO (Organisation of news ombudsmen). Své jednoznačné stanovisko vydala nedávno na základě zmíněného rozhodnutí vedení The New York Times zrušit v rámci širší reorganizace post ombudsmana. Kompletní vyjádření ONO si můžete přečíst zde: http://newsombudsmen.org/columns/the-public-editor-the-new-york-times

V současné době, kdy média obecně ztrácejí na důvěryhodnosti (viz např. výsledky studie Masarykovy univerzity https://interaktivni.rozhlas.cz/duvera-mediim/), je otevřená komunikace s těmi, pro něž připravují své materiály, klíčová. Otevřená debata o principech, na nichž stojí kredit novinářské práce, patří k demokratické kultuře. Tuto roli ombudsmana, přísně střežícího svou pozici mezi médiem a jeho publikem, vybaveného profesními zkušenostmi, ale také jistými pravomocemi, nemohou v plném rozsahu suplovat sociální sítě.

Žijeme v době přehlcené informacemi (i dezinformacemi) různého druhu a různé kvality. Podle mého názoru je dlouhodobou šancí na udržení dobré pověsti jakéhokoli média stálá snaha o přibližování se k ideálu plurality a objektivity. Není to jednoduchá cesta. A přispívá k ní i to, že médium přemýšlející o svých dlouhodobých perspektivách je ochotno naslouchat člověku, který se ze své pozice může dívat na mediální výstupy s potřebnou mírou rezervovanosti a zároveň se znalostí mediálního prostředí a tvorby obsahu, si může dovolit jít do hloubky problémů bez ohledu na síť producentských či redakčních vlivů a zájmů a není omezen zkratkovitostí a rychlostí komunikace. Kdo umí sám sobě nastavit zrcadlo, podporuje rozvoj demokratického prostředí.

Držím všem mediálním ombudsmanům palce, aby toho byli schopni, a šéfům mediálních domů, aby jim k tomu vytvořili podmínky.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu





Spustit audio