Reakce na otevřený dopis

Dostala se ke mně skrze sociální sítě a posléze v článku na webu hlidacipes.org informace, že paní Tereza Boučková byla napomenuta proto, že na stanici Dvojka ČRo v Nočním Mikrofóru při debatě se svým hostem, hudebnicí a spisovatelkou Evou Turnovou, pouštěla „nevhodnou“ hudbu.

Mám to štěstí, že obě dámy znám, ba dokonce je považuji za své přítelkyně a tedy se mě tato událost osobně dotýká. A to nejen z tohoto důvodu, nýbrž zejména proto, že jsem majitelem hudebního vydavatelství Guerilla Records, které se vydáváním „závadné“ hudby přímo programově zabývá. Jsme totiž kmenovým vydavatelstvím skupin The Plastic People Of The Universe a DG 307, jejichž tvorba v pořadu zazněla. Mimo toho jsme vydali na 200 titulů hudby, která nejen, že se zřejmě na Váš tzv.
playlist oficiálně nikdy nedostane, ale daleko smutnější je, že za její pouštění může být dnes někdo dokonce potrestán.

Vydavatelství Guerilla Records vloni oslavilo 20 let od založení, ale jeho historie sahá hluboko před rok 1989, kdy jsem za distribuci stejné hudby byl sledován StB a občansky degradován. Dalo by se tedy říci, že jsem se snažil narušovat informační blokádu, která v totalitním režimu panovala a ostatně to je také důvodem, proč Vám píši i dnes. Od pádu komunismu, cenzury a svatého přesvědčení vyvolených členů komunistické strany, že nejlépe vědí, co je pro „obyčejného člověka“ dobré totiž uplynulo víc než třicet let. Nechce se mi věřit, že by ve veřejnoprávním médiu platilo „staré dobré“ playlist si rozvracet nedáme!

Jsem přesvědčen, že pokud rozhlasový publicista nabídne posluchačům hudbu, která se daného tématu přímo dotýká, a v tomto případě výše zmíněná hudebnice na těchto nahrávkách dokonce sama hraje, mělo by to být logickým doplněním celkové dramaturgie pořadu a kvitováno s povděkem za osobní iniciativu. Ba dokonce by měla být samozřejmostí vzájemná provázanost a empatie, aby se nestávalo, že je oznámeno úmrtí hudebníka a vzápětí hraje skladba zcela jiného interpreta, popřípadě se tazatel vyzná ze svého obdivu k Beatles … nebo Vladimíru Mišíkovi … a následuje hudba některé z hvězd normalizačního šoubyznysu. Což je bohužel na Vaší stanici zcela běžné.
Pokud za to byla paní Boučková kritizována a bylo jí sděleno, že hudba Plastic People a Mejly Hlavsy, kterého mj. Akademie populární hudby in memoriam v roce 2000 přijala do Síně slávy a sošku Anděla předal pozůstalým prezident Václav Havel, je pro veřejnoprávní Dvojku nevhodná a hrát se tam nesmí a nebude, dovolte mi, abych protestoval alespoň sám za sebe. A naopak Vám doporučil změnu zkostnatělého a roky neměnného schématu vysílání hudby, které nejen, že nereflektuje její rozmanitost, ale nabízí posluchačům v převážné většině hudbu, která s tématem a dobou příliš nekoresponduje. Řekl bych, že takovou změnu by přivítala a ocenila celá řada dalších posluchačů.
Berte prosím tento dopis jako otevřený, neboť hudební dramaturgie Českého rozhlasu je rovněž věcí veřejnou a dokonce zpoplatněnou.

Mgr. Vladimír Drápal
hudební promotér a majitel vydavatelství Guerilla Records držitel osvědčení za odboj a odpor proti komunismu

________________________________________________________________________

Vážený pane Drápale,

dovoluji si odpovědět na Váš dopis jako jeden z jeho adresátů. 

Podstatou problému je podle mého názoru nesoulad mluvené a hudební složky vysílání. Kdybychom to chtěli rozebírat, museli bychom se zamýšlet nad charakterem jednotlivých segmentů vysílání Dvojky, totiž zda jde v dané chvíli o tzv. proud, nebo o titulkové pořady. V proudovém vysílání se hrají písničky z playlistu, titulkové pořady mají autory, dramaturgii mluveného slova i hudební složky. Rozsáhlé rozhovory (nejen Noční Mikrofórum, ale také třeba Blízká setkání, Káva o čtvrté...) jsou na pomezí: většinou jsou vysílány živě, nemají tedy charakter sestříhané kompozice slova a hudby. V zásadě je to podobné schéma jako třeba Host Lucie Výborné na Radiožurnálu.

Jakkoli jsem přesvědčen, že představa tzv. kolorování (tedy vybírání písně, která by svým charakterem, obsahem, vyzněním doplnila předchozí mluvené slovo) je ve svém celku nesplnitelná, dlouhodobě hájím přání posluchačů, aby v rozhovorech s hosty diskusních pořadů, speciálně z umělecké sféry, byla v rozumné míře zastoupena jejich tvorba nebo aby zde zazněla i hudba, která má k rozhovoru nějaký vztah. Považuji za správné, že v současné době mohou moderátoři Nočního Mikrofóra probrat své představy o hudebních číslech s hudebním dramaturgem stanice. Konečný výběr je, jak to bývá, často kompromisem, protože je třeba zvážit nejen hudební formát stanice, ale také četnost opakování jednotlivých interpretů a titulů apod. Ale vnímám v této věci snahu najít společnou řeč. Někdy taková domluva neproběhla. Příkladem je přehled písní, které byly na dobu Nočního Mikrofóra 27. 3. v playlistu Dvojky, a přehled titulů, které v Nočním Mikrofóru skutečně zazněly.

Plánovaný playlist:
WANASTOWI VJECY – Kouzlo
DAVID DEYL – Akorát
CLOUT – Substitute
LUCIE VONDRÁČKOVÁ – Vzkaz v láhvi
DAVE STEWART & CANDY DULFER – Lily Was Here

Zahrané písně:
PŮLNOC, MILAN HLAVSA – Muchomůrky bílé
THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE – V konečcích prstů
LOU REED – Satellite Of Love
PATTI SMITH – Dancing Barefoot

Nepokládám žádnou z těchto písní za nevhodnou pro posluchače Českého rozhlasu nebo dokonce určenou k zakazování. Nevidím k tomu žádný důvod. Samozřejmě je ale možné mluvit o tom, zda mají své místo na stanici Dvojka v čase před půlnocí, a to je vlastně jádro sporu. Protože se kritika soustředila na píseň skupiny The Plastic People of the Universe, provedl jsem si zběžnou rešerši pořadů, které Český rozhlas této skupině věnoval. Přikládám několik odkazů.

http://vltava.rozhlas.cz/nakouknete-pod-vibrujici-viko-undergroundu-kdo-ovlivnil-tvurci-proud-evy-turnove-8550559
https://plus.rozhlas.cz/eva-turnova-vzpominka-na-mejlu-hlavsu-8395136
https://www.mujrozhlas.cz/hovory/muzikantka-eva-turnova-hrala-na-basu-v-undergroudove-kapele-plastic-people-kde-nahradila
http://wave.rozhlas.cz/plastic-people-universe-dvd-nejen-pro-androse-5283645
http://plus.rozhlas.cz/proces-s-plastiky-zacal-pred-45-lety-komuniste-zrejme-vubec-netusili-co-soud-s-8576740
https://vltava.rozhlas.cz/bez-ohnu-je-underground-rozhovory-spisovatele-jana-pelce-s-hudebnikem-mejlou-8562268
https://vltava.rozhlas.cz/jiri-cerny-hudbe-plastiku-jsem-dlouho-nemohl-prijit-na-chut-obdivoval-jsem-vsak-8550337
https://vltava.rozhlas.cz/pravdivy-pribeh-plastic-people-ivan-martin-jirous-vzpomina-na-kultovni-hudebni-8003159
http://vltava.rozhlas.cz/sedme-nebe-s-josefem-rauvolfem-o-vzrusujici-a-nespoutane-hudbe-i-poesii-8527985
https://vltava.rozhlas.cz/leto-v-undergroundu-kompletni-program-vysilani-8515610

Český rozhlas, jak je patrné, zcela jistě necenzuruje informace o zmíněné skupině nebo její hudbu. Problém vidím spíše v nastavení komunikace mezi moderátory a hudebním dramaturgem konkrétního pořadu na konkrétní stanici. Tomu také, pokud mám správné informace, byla částečně věnována schůzka, na kterou se odvolává periodikum Hlídací pes. Vycházím z toho, že hudební dramaturg bude vždy hájit formát stanice daný cílovou skupinou posluchačů, což jsou v případě Dvojky spíše ženy středního a vyššího věku z menších sídel. Samozřejmě je to při stovkách tisíc posluchačů obecná charakteristika. A moderátor bude vždy hájit svůj výběr učiněný s ohledem na pozvaného hosta. Problém, na který upozorňujete, se netýká činnosti Českého rozhlasu jako celku, ale hudební dramaturgie jednoho konkrétního pořadu. Doporučuji všem zúčastněným snahu o rozumný kompromis. Pokud to bude nutné, jsem připraven být mediátorem při jeho hledání.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu