Recenze na notové vydání Varhanních skladeb Leoše Janáčka v říjnovém čísle časopisu Harmonie

Leoš Janáček

Leoš Janáček vyrostl obklopen chrámovou, tedy i varhanní hudbou, přesto v průběhu svého života věnoval královskému nástroji jen malou pozornost. 

V posledním roce studia na pražské varhanické škole napsal Předehru, Varyto a Chorální fantazii (1875) na téma závěrečného sboru z Křížkovského kantáty Sv. Cyril a Metoděj. Dvě Skladby pro varhany se dochovaly jen v tisku z roku 1884, i s požadavkem na varhany. Vztah k tomuto nástroji charakterizují Janáčkova slova z roku 1926: „Varhany jsou nejnecitnější hudební nástroj; proto řvou v kostelích.“ Rok nato zařadil do Glagolské mše varhanní sólo, kus v české i světové tvorbě zcela výjimečný. 

Přední český varhaník Jan Hora, někdejší pedagog Pražské konzervatoře a profesor AMU, měl s Janáčkovými skladbami mnohaletou hráčskou zkušenost, byl také poradcem Thomase Daniela Schlee při vydání celého varhanního partu mše ve vídeňské Universal Edition. Loni o problematice napsal stať do časopisu Hudební věda. Nespokojen s předchozími publikacemi (mj. se stále prodávaným kritickým vydáním u Bärenreitera editorů Miloslava Bučka a Leoše Faltuse) se rozhodl všechny Janáčkovy varhanní skladby vydat pod hlavičkou Českého rozhlasu. 

Leoš Janáček - Varhanní skladby

Pracoval s Janáčkovým sborníkem z pražských studií, s tiskem rajhradských benediktinů z osmdesátých let 19. století a s autografem Glagolské mše, přičemž přihlížel i k autorizovanému opisu Jaroslava Kulhánka a prvnímu vydání v Universal Edition z roku 1929; bohužel neměl k dispozici ve Vídni dochovaný part prvního interpreta Bohumila Holuba. 

Tři skladby ze studií nejsou problémem, k jejich vydání Hora jen přidal dynamická označení, která tam snad ani nemusela být. Ale už dvě tzv. Adagia obsahovala v dřívějších edicích (Reinberger, Smolka) změny oproti původnímu zápisu, tóny přesunuté z manuálu do pedálu či dokonce přidané takty apod. V tomto případě převedl Hora skladby z původních pěti na tři notové osnovy, jeho další úpravy jsou minimální. Diskutovaným problémem je ovšem varhanní sólo z Glagolské mše. Hora převedl zápis ze dvou na obvyklé tři notové osnovy. Samozřejmě vynechal nevhodné, i chybné změny z pozdějších, třeba i příležitostných tisků (někde jde i o jiné noty, než jsou někteří varhaníci zvyklí). Janáčkův různě nesystematický a dle školských pravidel i chybný zápis pro informaci ponechal, uvedl však z hlediska nástroje či hudební logiky (např. analogicky k jiným místům) vhodnější verze. Všechny změny či návrhy popsal či zřetelně označil. 

Hora se snažil, aby vydání bylo pohodlné pro hráče, takže většinou lze stránky pohodlně obracet. Rozhlasový formát je A 4, tedy o něco menší než obvyklý. Horovo kompletní vydání Janáčkových skladeb pro sólové varhany je rozhodně potřebným a záslužným počinem, který bude dobře sloužit dalším varhanickým generacím.

Recenze Jany Slimáčkové uveřejněna s laskavým svolením PhDr. Luboše Stehlíka, šéfredaktora časopisu Harmonie

www.casopisharmonie.cz

Notové vydání Varhanních skladeb objednávejte zde




Spustit audio
autor: Jana Slimáčková|zdroj: Harmonie