Rozhlas po drátě

Rozhlas po drátě

Rozhlas po drátě býval svého času nezbytnou součástí všech kuchyní.

Rozhlas po drátě mohl vysílat pouze jedinou rozhlasovou stanici. Signál se rozváděl z centrálního zesilovače kabelovým rozvodem. Na výstupu centrální zesilovací stanice byl použit transformátor, který převáděl signál na vyšší napětí (120 V, výjimečně i 600 V). Na konci linkového vedení se signál transformoval na 30 V z důvodu bezpečnosti a následně rozváděl k jednotlivým reproduktorům. Tím poklesly ztráty a sítě mohly být značně rozsáhlé (i několik kilometrů).

V bytech, ale hlavně kancelářích a dílnách byl rozvod zakončen zásuvkami s ochrannými odpory (120 ohmů) proti případnému zkratu, do kterých se připojovaly jednotlivé stanice rozhlasu po drátě. Stanici tvořil reproduktor s transformátorkem a regulátor hlasitosti. Vzhledově to byla jednoduchá skříňka s jediným ovládacím prvkem. To byl otočný přepínač, který přepínáním odboček transformátoru skokově reguloval hlasitost.

V Československu byla síť rozhlasu po drátě budována podle sovětského vzoru. Síť měla zabezpečit nerušené šíření Českosovenského rozhlasu v případě nepřátelského napadení. Skutečně se tak i stalo. V srpnu 1968 po invazi vojsk Varšavské smlouvy bylo po určitou dobu možné podávat informace o dění v Československu pouze prostřednictvím rozhlasu po drátě. V 80. letech se experimentovalo i s tří -programovým systémem. K jeho rozšíření však již nedošlo.

Rozhlas po drátě v Česku vysílal v letech 1953 až 1999. Přestože je rozhlas po drátě minulostí, využívají se obdobné systémy (tzv. stovoltové rozvody) na sportovištích a ve veřejných budovách.