Rozhovor ČRo o Zdeňkovi Nejedlém

Vážený pane ombudsmane,

rozumím tomu, že v mimořádné situaci dané epidemií koronaviru musí Český rozhlas změnit program a sáhnout do archívu. V sobotu 28. března 2020 dopoledne se však volba programu opravdu nevydařila. Repríza rozhovoru s PhDr. Jiřím Křesťanem, CSc., autorem knihy Zdeněk Nejedlý. Politik a vědec v osamění nepřispěla k sobotní pohodě. Jsem z generace autora publikace, moji rodiče milovali kulturu a zejména literaturu a hudbu. Jméno Zdeněk Nejedlý bylo u nás zmiňováno jako jméno člověka bez morální úrovně, kariéristy a ješitného služebníka režimu, který nesnášel Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka. Jeho projevy rodiče okamžitě vypínali s patřičným komentářem. Byla jsem proto zvědavá, co program přinese. Autor publikace je historik, který se dlouhodobě věnuje dějinám komunismu a československo-sovětským vztahům a jistě to jeho názor ovlivnilo. Chápu, že pohled na osobnost Zdeňka Nejedlého může být z jeho pohledu zajímavým dokladem, jak se může člověk změnit. Opravdu se však Zdeněk Nejedlý změnil? Vždyť žil šest let v SSSR v době vlády Stalina, jednoho z nejkrvavějších diktátorů všech dob. Věděl o politických procesech, musel vědět o hladomoru na Ukrajině, o velké čistce třicátých let a milionech mrtvých. Zdeněk Nejedlý se se Stalinem osobně stýkal, stejně jako s Klementem Gottwaldem. Vystoupil na manifestaci Gottwaldových přívrženců 25. února 1948. Naštěstí žijeme v demokracii a svobodě slova. Vážím si možnosti slyšet různé názory. Přesto se musím ptát: Opravdu máme hodnotit roli Zdeňka Nejedlého po roce 1945 jako úžasnou? Je strach skutečně omluvou pro to, že Zdeněk Nejedlý aktivně podporoval politické procesy padesátých let a pronášel hanebné projevy? Nemám za to, že pořad byl objektivní a vyvážený.

M. V.

________________________________________________________________________

Vážená paní,

děkuji Vám za dopis. Jeho tématem je primárně historiografická publikace a názory, které zastává její autor, a teprve druhotně vysílání Českého rozhlasu. Nicméně rozumím tomu, proč se na mne obracíte. Pokládáte za sporné šířit o Zdeňku Nejedlém ve veřejnoprávním rozhlase názory, s nimiž nesouhlasíte.

Nemohu odborně zhodnotit práci dr. Křesťana Zdeněk Nejedlý. Politik a vědec v osamění, k tomu nemám příslušné znalosti. Svou váhu ale jistě má cena Magnesia Litera za literaturu faktu, kterou kniha v roce 2013 dostala. Já mohu konstatovat, že práce dr. Křesťana je důkladně zdrojovaná, zdržuje se nemístných zjednodušení. A zde jsem možná u kořene věci. V konci svého dopisu se ptáte, zda máme skutečně hodnotit roli Zdeňka Nejedlého po roce 1945 jako úžasnou. Omlouvám se, vím, že jste to tak nemyslela, ale tato Vaše formulace je typická ukázka jedné z řečnických figur, které se používají v politice nebo žurnalistice, ale nemají místo ve vědecké debatě a neměla by zaznít - a také nezazněla - ani v kvalitní publicistice veřejnoprávního rozhlasu. Jde o nahrazení původního významu podobným, ať již v metafoře, nebo metonymii, ovšem hyperbolickým, tedy přehnaně zveličeným.

V besedě, kterou vedla zkušená redaktorka a překladatelka Blanka Stárková, nebyla řeč o tom, že by role Zdeňka Nejedlého po roce 1945 měla být úžasná. V pořadu zazněly ukázky z jeho rozhlasových vystoupení, jež ukazovaly na tristní myšlenkový úpadek člověka, který byl kdysi zručným novinářem, spisovatelem, rétorem. Zároveň bylo poukázáno i na to, že Nejedlý vedl v poválečné době při všech ideologických i osobnostních omezeních zápas s revolucionáři, kteří měli v úmyslu udělat za minulostí české kultury tlustou čáru a začít prakticky znovu, snad s využitím tradic revolučních demokratů typů Friče a dělnických autorů. Z tohoto úhlu pohledu je možno Nejedlého poválečnou činnost vidět i jako snahu o zachování alespoň jisté kulturní  kontinuity, a možná i jiráskovská akce se tím jeví v trochu jiném světle. To ovšem z něj nečiní "úžasnou", tedy naveskrze kladnou, osobnost. Pouze nám to pomáhá poznat historii v celé její složitosti a vnitřní rozpornosti. Takový pohled je pro mne cenný.

Berte prosím to, co jsem uvedl, jako mou osobní úvahu inspirovanou zmíněným pořadem. Vážím si toho, že o historii přemýšlíte, jistě v tom hrají roli i Vaše zkušenosti a zkušenosti Vaší rodiny, to vše je třeba vzít v úvahu. Nechci ani měnit Váš názor na Zdeňka Nejedlého, máte na něj plné právo. Není sporu o tom, že Nejedlého působení po roce 1945 vykazuje mnohé tragikomické rysy a je projevem zhoubnosti absence demokratických mechanismů. Nerozporuji fakta, která jste uvedla. Ale na rozdíl od Vás vidím ve zmíněném pořadu příklad toho, jak by se mělo ve veřejnoprávním rozhlase k historii přistupovat. Vím, že je to cesta nejednoduchá, ale může působit očistněji než černobílé nálepkování. Tím je, odpusťte, ale musím to zmínit, i Vaše poznámka, že neobjektivní a nevyvážený pohled historika Křesťana ovlivnil jeho odborný zájem o dějiny komunismu a československo-sovětských vztahů. Je to stejně scestná úvaha, jako by bylo tvrzení, že můj vážený profesor na Filozofické fakultě Karlovy univerzity Robert Kvaček, zabývající se mj. obdobím protektorátu, by snad kvůli tomu jevil nějakou inklinaci k fašismu.

Věřím, že mou odpověď přijmete s pochopením.

Srdečně zdraví

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu